Ohromný. Velkolepý. Snad tak velkolepý, jako se socialismus snažil vypadat. Pořadateli Petrovi Jirsovi se podařilo dostat do areálu Kempu Hnačov na 560 vozidel, což je uznaný rekord zapsaný do Guinessovy knihy rekordů. Komisař pelhřimovské agentury Dobrý den byl u toto a zápis osvědčil. Petr byl na to patřičně pyšný a já se mu nedivím. Naopak mu to přeju, protože i tenhle detail činí ze srazu socialistických vozidel něco jiného než obvyklé akce tohoto druhu.
Neobvyklý byl i program mimo tradiční disciplíny jakou je spanilá jízda či nějaká soutěž. Po celý den hrály na pódiu různé skupiny žánry napříč hudbou, chybělo snad jen smyčcové kvarteto s vrcholnými díly Bohuslava Martinů. To by se ovšem asi bavil málokdo a o zábavu jde Petrovi vždy v první řadě. Kromě konzertů ještě připravil pro všechny akrobatické vystoupení na čtyřkolce. Do té doby jsem netušil, co by se s ní dalo dělat.
Jelikož žijeme v Čechách, největší počet aut patřil značce Škoda. Největší objemově by asi dosáhla značka Liaz, protože parta liazáků, co jezdí do Hnačova každý rok, se letos rozrostla asi o dalších snad 5 kousků. Nechyběly Tatry 613 (603 už je asi příliš honosná aby jezdila mezi „plebs“), Trabanty v luxusních provedeních, žigulíky, Lada Samara Cabrio (tu jsem viděl podruhé v životě), vějtřasky, maluchy, volhy a warťasy. Jednoho Oltcita jsem zaregistroval, jednoho polského Fiata 125. Co je mi líto že jsem neviděl, jsou Zastavy a třeba Dacie. Kde jsou? Kam zmizely?
Jo a našel jsem kolegu s maluchem vodníkem. Díky němu jsem si zase potvrdil, jak luxusní auto mám. Nejenže mám vyklápěcí zadní okna a zadní stěrač, ale také madla na zavření dvěří! To ten druhý neměl! Nó, uznejte sami, že prostě nemám žádnou chudobku.
Sobotní noc jsem strávil po békání oblíbených songů od Elánů s bratry slováky, se kterými jsem se čerstvě seznámil. Asi si umíte představit, jak to probíhalo. Ráno jsem u policajta tréninkově nafoukal kolem 0,33 a lekl jsem se. To mě odradilo ještě chvíli od jízdy, přestože jsem se cítil docela fit.
Taková prevence se mi docela líbila a policajtovi jsem poděkoval za skvělý nápad. K mému překvapení se tvářil spíše zdrchaně, protože přesně tohle mají zakázáno a on chudák dumal, jak fouknutí dalších 10 z nás zaeviduje. Hm…pomáhat a chránit.
Zůstává jen připomenout, že další informace a fotky najdete na stránkách srazu.
V šest v práci, soudruzi!