To byla pánové jízda ….

… zpívá skupina Turbo a mě nenapadl jiný titulek pro krátkou zprávu o Veteránech na pláži.

Pro osvěžení o co šlo se mrkněte na stránky této akce, kterou jsme vymysleli s Ondrou Hájkem, Katkou Pavlíčkovou a kluci Truci již někdo loni v létě. Intenzivní práci jsme přípravě věnovali nějaké čtyři měsíce. Dojednali jsme partnery, největší radost jsme měli z pivovaru Krombacher. Ten poskytl cenu pro absolutního vítěze, což byly dvě vstupenky do VIP zóny Pirelli na Nürnburgringu na závodech F1 v příštím roce. I tato výhra posunula myslím celou naši akci do jiné úrovně než je valná většina srazů. Vlastně šlo o jakýsi festival.

Kromě obvyklého závodu, díky hlavní ceně docela náročného, jsme zakomponovali několik bodů pro veteránské srazy neobvyklého programu. Grilovací show je takovým typickým příkladem. Účastníkům i závodníkům kamarádi Jirka s Láďou ukázali, že grilování nemusí být jen o opepřené kotletě nebo havířské klobáse značky Glutaman sodný. Jejich výtvory z asijské kuchyně si okamžitě našly odběratele a zmizely jak pára nad hrncem, pardon, nad grilem.

Nebo, viděli jste někdy na veteránském sraze módní přehlídku? Pokud vím tak něco takového se odehrává pouze na Classic Show a předvádí se pouze oblečení z první republiky. Noc proti, ale tempus fugit a móda se taky lety posunula o kus dál. U nás jsme ukázali tzv. Glamour rock styl, což je například David Bowie v jeho vrcholných letech Zigiho Stardusta. Co se oblečení týče, měl jsem obrovskou radost ze spousty retro kostýmů. Lidi to prostě vzali poctivě. I já! Své apartní fialové sáčko a masařkovské sluneční brýle jsem si pořídil teprve nedávno u specialisti na slovo vzatého – Beckie Eastwood. Víte že vlastní jediného Nissana Figaro v ČR?

Nelze zapomenout důležitou roli mého Malucha! Jednak čtyři odvážní kluci změřili své síly při výměně kola na čas a jednak mě z něj vyprošťovali kluci a děvčata z PrPom při simulaci správného poskytnutí první pomoci. Představte si, že tu výměnu kola originálním heverem zvládl vítěz za nějaké 2 minuty 15 vteřin! Já jsem zase byl zmaskován pro účely simulace tak, že ještě dlouho se mě lidi ptali, kde jsem si rozbil hlavu.

IMG_0521   IMG_0520

Na jezeře u pláže, neb šlo skutečně o písčitou pláž, kde se celé podujetí konalo, zase lételi s Flyboardem. Netušil jsem, že tuhle disciplínu uvidím na vlastní oči tak brzo, co jsem ji viděl na facebooku jako virálně šířené video.

Vlastní závod si myslím taky všech sto posádek docela užilo, byť se různě ztráceli a znovu nacházeli na trase, trávili hodinu a půl v Mělníku u Alešova pekelného stroje. Kromě závodníků dorazilo i hodně aut jen tak se podívat a kouknout, jak to bude u nás vypadat. I jejich reakce byly vesměs pozitivní. Další zvláštností byla horní hranice roku výroby aut, což jsme naschvál stanovili na rok 1995. I youngtimery jsou hezká auta a jen máloco, nebo snad vůbec, se pro ně nedělá. To je škoda, majitelé byli moc rádi. Přitom přijely i předválky, socialistické i americké, německé, britské i francouzské, prostě všehochuť a ukázkový průřez automobilovou historií.

Nezbývá než se prostě pochválit, protože to za vás nikdo líp neudělá. Dobře jsme to zvládli. Stál jsem na nohou od sedmi od rána do tří do rána, protože jsem si nemohl nechat ujít diskotéku ve stylu 80tých let a někdy jsem si připadal, že jsem ji vymyslel pro sebe. Ovšem užil jsem si ji, to nemohu říct. Seznámil jsem se se spoustou nových příjemných lidí a těším se, až se znovu někdě potkáme.

Jediné, co mě mrzí, že jsem nestihl moc fotit, ovšem naštěstí mi poslal pár fotek kamarád Mirek Zajíc. Spousta fotek je v galerii stránek Veteránů na pláži.

P.S. Ještě jednou děkuji Radce, Honzovi, Jirkovi, Danovi, Petrovi, Jardovi, Alešovi, Markovi, Lubici a Radkovi za jejich fantastickou pomoc při organizace

P.P.S. Tisíceré díky patří i partnerům Outdoorchef, Electric, MiXit, Zaspas, Krombacher, Flyboard, Elišce z tejpování, RS autům, časopisům Oldtimer a Chrom & Plameny za příspěvek k fantastické atmosféře. …. a B – rink za úžasné kafe

Piáno na týden

Asi před dvěma lety mi guru Vladimír při nějaké návštěvě jeho servisu řekl, ať se zvednu ze židle, že se zajdeme kousek na něco podívat, že by mě to mohlo zajímat. Na místě vzdáleném opravdu asi jen sto metrů mi představil Jirku. Jirka mi ukázal piáno.

Mercedes W123, nikoliv Petrof, aby bylo jasno. Klasický bílý vekslácký vůz, jak jinak v dieselu. Byl na prodej. Guru Vladimír ví, na co všechno já mám chutě a za 20.000,- káčé to byla docela dozajímavá nabídka. Tyhle dvě ingredience, tedy má chuť a docela dobrá nabídka bývaly vražedné. Nemohl jsem odolat. Opět jsem se díval na vozidlo jako ve snu a viděl jsem jeho krásný lesklý lak, vyvařené blatníky a mírnou patinu v interiéru a originální Becker. Všechno jsem to viděl přesa takovou růžovou mlhu, která zahalovala současnou realitu.

IMG_8884

Z hlediska historického šo o vůz, který si Jirkův děda, tehdy pražský chirurg koupil na přelomu 70-tých a 80-tých let minulého století za tuhého socialismu. Po smrti si auto vzal Jirka a staral se o něj. Pak přišla nějaká krize a on myslel, že autu se bude dařit dobře u kamaráda, kterému jej prodal. Když ovšem rodinné stříbro potkal po půl roce, nestačil se divit nad pokročilou sešlostí. Vyplatil tedy piáno zpět a postupně dával dohromady. Pak se znovu rozhodl, že auto musí z domu, a řekl o tom guru Vladimírovi.

Plácli jsme si a další den jsme z právního hlediska uzavřeli obchod. Podepsali jsme smlouvu a já zaplatil peníze. Že ale bylo horké léto a já neměl zrovna čas a chuť jet s ním na dalekou cestu do garáže, nechal jsem jej u něj na dvorku v centru Prahy. Blížil se víkend a Jirka mi volá, že je z prodeje smlutný, protože se ohlásily nějaké jeho kamarádky, že by chtěly o víkendu na výlet. S Mercedesem. Odvětil jsem mu, že opravdu není problém, aby si jej vzal, nyní již půjčil, a popřál jsem mu s holkami krásné zážitky. „Sakra, holky ještě letí na piáno!“, pomyslel jsem si a těšil se, co v tomto ohledu potká mě. Když jsem jel po Praze Alfou Romeo Spiderem, mávali na mě jen chlapi ….

V pondělí mi Jirka podával hlášení, že auto je v pořádku. Pořád ale nechtěl ukončit telefonát a něco viselo v luftu. „Hele ….“, začal už po několikáté další téma, „pokud bys to auto někdy prodával, tak mi prosím řekni, rád jej od tebe koupím zpět.“ Odpověděl jsem, že to nebude problém, že mu určitě řeknu. „Já jsem jej v podstatě prodával pod nátlakem.“ pokračoval dál a mé právnické ucho začalo s sebou cukat. „Ona na mně tlačila má partnerka, ať jej dám z domu. Tak jsem jí po dlouhém přemlouvání vyhověl.“

IMG_8883

„Noooo, díky bohu za mou manželku, že mi nic takového neříká“ myslel jsem si já, on ovšem pokračoval dál:“…a teď v neděli sbalila kufry a opustila mě. Takže už nemám důvod nemít Méďu.“ Pro tyhle případy jsem vybaven pocitem chlapské soudržnosti a smyslem pro spravedlnost. Nezbylo mi tedy než říct, že to piáno mi zjevně není určeno a že mu jej rozhodně hned vrátím.

Do dvou dnů jsme roztrhali smlouvu, vrátily se mi peníze a my jsem zůstali s Jirkou kamarádi. V piánu jsem seděl deset kilometrů, nikdy jej neřídil a vlastnil jsem jej týden. Víc ani den.

Dvůr Vraků nad Vltavou

Jezdívám kolem jednoho baráku a fotky z přilehlého pozemku jsem publikoval na Facebooku několikrát. Stojí totiž na něm malebné zákoutí rozdělaných vraků kombi pián, nějaké renaultky 8, razdvatrojka a pár neidentifikovatelných pamětníků let devadesátých. Když jsem to zákoutí viděl prvně, stál jsem fascinovaně za plotem a nasával atmosféru neoficiálního vrakoviště. Zbytky aut stojí volně vedle sebe jak psí mršiny, zarůstají trávou neudržované parcely a kdybych se víc zaposlouchal, slyšel bych rez chroupat další kus blatníku.

IMG_8237

Podruhé jsem se odvážil a zazvonil na vrata. Měl jsem tehdy Mercedes Benz W123 240TD, takže jsem chtěl zvědět, jestli by majitel byl svolný prodat mi případně náhradní díly, kdybych jej potřeboval. Hezky jsme si popovídali, mohl bych říct, kdyby si nepovídal jen on. Já se stěží dostal ke slovu. Někdy to bývá i příjemné, pokud má takový člověk co říct. Tento pán ovšem skákal z jednoho stěžování do druhého pomlouvání, kletí na poměry a ostatní idioty, kteří si dovolí šahat do autoelektriky, které on jediný pořádně rozumí. Díly mi bohužel prodat žádné nemůže, protože ty auta zrenovuje a neví, logicky, co bude potřebovat.

To byla ostatně jeho první reakce na můj pozdrav a soudě podle okamžité reakce nebyl jsem první, kdo se o vraky zajímal.

Potřetí jsem se zastavil nedávno a zjistil, že se nic nestalo. Mršiny nadále leží v trávě pod volným nebem, jen rez notně pokročila se svou prací. Pět let od mé první návštěvy.

Pak jsem si uvědomil, že i já se chovám podobně. Ne, že bych si na všechno stěžoval, cítil se být mistrem světa přes cokoliv a všechno,  a taky nechovám své „projekty“ na zahradě. Měl jsem jich pár a nedostávalo se mi delší dobu sil vrátit jim zpět jejich původní tvar a tvář.

IMG_8367 IMG_8556

 

A tak jsem si řekl, že své vraky rozprodám. Svou myšlenku jsem díky kluci Truci dokončil někdy v březnu. Cítím se volněji. Budu ted někoho inspirovat mně podobné, aby buď

  • A) z vraků udělali do dvou let auta a zbytek vyhodili, anebo
  • B) vše pošlali znovu do oběhu někomu, kdo tu sílu najde a z prachu znovu nechá povstat Fénixe, anebo
  • C) alespoň dali vozy pod střechu, plachtu či jinak zamezili dalšímu chátrání?

I to se může stát …

Navštívil jsem onehdy známého. Je známý svou tolerantností vůči různým automobilovým značkám, přesto věrný je jen jedné. Až dosud u něj v garáži nebylo místo pro nic jiné, než pro zástupce té jediné.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem nyní vstoupil do garáže a do očí mě praštil – Ford Capri Mk III 2.0S. Co to má znamenat? Přesedlal snad? Zanevřel na BMW kvůli zahájení výroby modelů s hnanou přední nápravou?

Důvod byl prostý. I přes veškerou snahu prorazilo bílé Capri veškeré obranné linie zásad mého známého, když se zaútočilo na jeho city. Nebyla to ovšem jeho manželka, jak byste snad očekávali, byla to tragédie skutečná, živoucí.

IMG_1513

Majitel vozu v rozloženém stavu po laku totiž bohužel umřel. Nedávno. Kolem čtyřicítky mu bylo, už kácejí i v našem lese. Jelikož se můj známý znal s rodinou, začal bratr zemřelého na něj naléhat, aby si auto koupil.

Můj známý se bránil. Nabízel, že pomůže s prodejem auta. Odmítal jej jako dar na památku po zemřelém. Odkazoval na věrnost své značce. Nic mu to nebylo platné, apel na lidskost a soucit nakonec musel zvítězit. Cena Fordu byla sice vzhledem k těmto okolnostem výrazně nízká, spíše symbolická. Možná namítnete, že v rozloženém stavu dostat auto, navíc neznámé, je až příliš velké dobrodružství. Památka a slib auto uvést do provozuschopného stavu, dokončit dílo zesnulého, však jsou nejspíše největším závazkem mého známého.

Z přátelství k předchozímu majiteli, z lásky k starým automobilům.

Jaký byl Penrite Classic Cup?

 

Nedávno jsem vyvolával chutě na Penrite Classic Cup, novou možnost zahrát si na Štěpána Mekvína na brněnském Masecu a jelikož já sám jsem nenašel auto v garáži (ani jsem nemohl, žádné vhodné tam zatím není), zjišťoval jsem jak to dopadlo.

Podle fotografií přijelo na okruh pár aut přímo z D1, které se nestihly předělat na závoďáky, většina však byla více či méně vyvedena v sportovním hábu, některé i speciály jsem poznal. O atmosféře psát nebudu, ta se jistě nesla ve sportmanském duchu fair play. Z pole mám informace, že se někteří neudrželi a pěkně to rozjeli. Pokud se tedy někdo na závod chystá jen tak si provětrat ráfky na gumách a vyhnat pavouky z výfuku, bude lepší nechat šampióny vyjet první, aby se startovní pole rozprostřelo po celém okruhu a všichni si zajezdili dle libosti.

Zajímal mě však i názor samotného pořadatele Penrite Classic Cupu, Martina Dundálka, proto jsem mu položil pár otázek a on je téměř všechny uzvedl (dost sportuje). Já jsem se při výslechu označil jako Z (zpátečka) a vyšetřovaný jako M (Martin), to byste ale asi poznali i bez toho. Tady jsou:

Z: Jak jsi spokojený s prvním závodem nultého ročníku?

M: S prvním ročníkem PENRITE CLASSIC CUPU jsem velmi spokojený. Vyšlo nám počasí na jedničku, lidé byli velmi příjemní a každý si přijel historicky první závod užít. Naštěstí nedošlo k žádné nehodě a vše fungovalo, jak mělo.

Z: Vyplnili se tvé očekávání? Zajezdil sis taky nebo jsi musel plnit roli organizátora?

M: Celkově beru tento ročník, jako tzv. nultý. Očekávání jsou víceméně překonaná, spíše se soustředíme na plánování dalších ročníků a velké ambice v dalších letech. Bohužel můj vůz Chevrolet Corvette C3 z roku 1970 nebyl zcela připraven, tak jsem se mohl maximálně věnovat organizaci.

(Z by se chtělo tiše škodolibě uchechtnout, ale zachová dekórum.)

Z: Co ti v paměti utkvělo nejvíc?

M: Nejvíce mě utkvělo v paměti školení jízdy na okruhu. Připravoval jsem ho do tří hodin do rána a moc jsem toho nenaspal. Celý den jsem si pak užíval spánkového deficitu.

(Z by se zase chtělo chechtat, položí však jednu z nejdůležitějších otázek)

Z: Máte tam dobré klobásy?

M: Využíváme profesionální catering přímo v areálu restaurace automotodromu. Závodníci byli velice spokojení a myslím, že se nám podařilo je kulinářsky uspokojit.

(Z si je vědomo, že nedostalo jasnou odpověď a jako správný novinář tuší, že tady se něco tají(!) Proto přitvrdí )

Z: Komu se co posralo a můžeme se mu vysmívat?

M: Toto bych raději vynechal :-)

(Trefa! Něco příšerného se určitě odehrálo. Z zjistí co a čtenářům nemilosrdně předloží pravdu. Z tuší MasecGate)

Z: Předpokládám, že další závody budou taky tak úspěšné, co chystáte na příští rok?

M: Příští rok je ještě otevřený. Naše vize je velmi ambiciózní, ale samozřejmě vše závisí na výsledcích. Mohu prozradit, že naším cílem je pořádat půldenní nebo jednodenní akce.

Z: Co je vlastně cílem PENRITE CLASSIC CUPu, jaká je tvá vize?

M: Naším cílem je vytvořit závodní prostředí pro klasické závodní vozy a veteránské vozy. Můj osobní názor je, že v České republice chybí tento typ závodů a diváckou základnu tu máme velice širokou. To pro nás znamená, že musíme maximálně zapracovat, abychom jim měli co ukázat.

(Z za rozhovor poděkovalo a podezíravě se, jako správný investigativní žurnalista, dívalo na záda odcházejícího M)

Nissan ZX 280 v hospodě

Patří do blogu o veteránech povídání o hospodě? Nepatří, pokud podmínky FIA pro zařazení mezi veterány splňují potraviny v ní podávané. Ovšem patří, pokud jde o hospodu s interiérem na veteránské téma, majitel veterány miluje a vlastní NIssan ZX 280.

Leta mě ovšem naučila, že nejdůležitější v hospodě je kuchař a ne její výzdoba. Hospod s vybavením za miliony, třeba i s veteránskou tématikou je dost. Jídlo v nich však stojí za starou bačkoru a to bych pak mohl obědvat i z kapoty bugatky Elišky Junkové, hospoda bude prostě na prd.

Pokud ovšem někdo umně spojí výbornou gastronomii s příjemnou výzdobou čerpacích stojanů, obrazů mistra Zapadlíka, kozím dechem, řadou dalších automobilových starých artefaktů a dnes již v neposlední řadě i nálepkou tohoto blogu, jde prostě o hospodu špičkovou.

IMG_7540 IMG_7531 IMG_7537 IMG_7538

Povedlo se to Aleši Lexovi. Tu nálepku sice jako třešničku na dortíček doplnil až nedávno, důvody však byly na mé straně. Dal jsem mu ji, až když jsme tam uspořádali klubovou schůzi nad podobou letošní Křenovické jízdy (registrujte se!). Nyní je tedy Alešova Restaurace na Rozhledně naprosto dokonalá.

 

 IMG_7540 IMG_7543 IMG_7539 IMG_7535

Dokonalé je tamní jídlo, nejen klasická česká kuchyně ale i trochu té vyšší gastronomie. Steak z pupku si budu pamatovat navěky. Alešovu partnerku Šárku bych taky mohl opisovat superlativy, ale mohl bych se pustit na tenký led. Udělám tedy reklamu hlavně hospodě, s tím budou Aleš i Šárka určitě souhlasit.

Aleš je navíc aktivní fanda do klasických aut. Před lety si pořídil Nissan ZX 280 a udělal z něj repliku závoďáku od Boba Sharpa, se kterým jezdil Paul Newman. Na naše končiny neobvyklé auto vzbudilo i mou pozornost, když jsem byl prvně na Křenovické jízdě. Těším se, až s ním letos se Šárkou přijedou znovu. Třeba přivezou i nově pořízenou Lancii Fulvia.

Tak proto ta veteránská výzdoba.

Snímek obrazovky 2013-02-07 v 11.36.02

A kdeže najdete tu oázu spokojeného žaludku a vlídné obsluhy? V Písku, za McDonaldem na dálnici ve směru od Prahy doprava, kousek za železničním přejezdem. Mé cesty do Budějovic budou zas o něco příjemnější.

Ride the Penrite Cup

Jezdit starým autě po krajině nebo jezdit okruhy? Na první máte možností spoustu, na to druhé výrazně méně. Je to dáno jednak počtem okruhů v České republice a jednak významně malým počtem lidí, kteří se nebojí zorganizovat nějakou možnost jezdit po okruhu pro ostatní lidi. Taky to stojí peníze, úsilí, lidi jsou nevděční, Putin na Krymu a chleba drahý, nemluvě o prezidentovi. Však to znáte.

 

IMG_8112

Já se však seznámil s lidmi, kteří na tyhle kecy čas neplýtvají a skutečně něco vymyslí a dokonce i realizuji. Pro sebe i pro ostatní. Nejdřív pro sebe, protože až když si něco vyzkouší, jak to funguje, jak dát dohromady pár obdobných jezdců a nadšenců, taky jak se přitom nezrakvit, tak lze něco chystat pro jiné. Martin Dundálek s Karlem Kostroněm a Laďou Joklem se ti borci z Brna jmenují a mnozí je jistě znáte z Fordevru.

Kdo je nezná, vězte, že chlapci chodí čistě oblečení, zdraví starší lidi, umí poprosit a poděkovat, nosí s sebou i čisté kapesníky.

IMG_8108

Po pár letech ježdění dvakrát v roce po Masecu (rozuměj Masarykův okruh v Brně) jako přílepek k ostrým hochům od tuningu se pustili do příprav něčeho pořádného. Výsledkem je nultý ročník Penrite Cupu (zde brněnský název naschvál neuvádím, aby mi pro nemravnost blog nezavřeli). Pohár se letos pojede na třech závodech, dva v Brně, jeden ve Vysokém mýtě, první už brzy – 11. dubna.

Kdo má v gaťách gule, hlavu rád zaplaví trochou adrenalínu střihlého endorfinem, v srdci sportovní chutě a hlavně v garáži auto starší roku 1990 nebo které se před rokem 1990 začalo vyrábět, nechť se dostaví. Na 40 aut se může závodů zúčastnit a nemusí se bát, že o auto přijde, pokud mu ovšem vlastní tunelové viděni na trati nezhatí aspoň trochu normální myšlení a nevyseká se sám. To by nebylo dobré. Jde o gentlemanské závody.

IMG_8120

Nějaké ty podmínky samozřejmě jsou, ale nic extra omezujícího. Jezdit mohou jak závoďáky, tak i produkční auta, jen tak pro radost. Akorát musí mít střechu. Řidič kabrioletu musí nad hlavou mít svatozář od ochranného rámu. Oblečení se nevyžaduje dobové, za to nehořlavé. A přilba. Safety first, nikoliv umačkané ego rozlítlé po okolitých loukách a stromech, dá se to všechno pořídit z druhé ruky.

Asi nejlepší doporučení pro tuhle báječnou akci je účast mého guru Jiřího s jeho BMW 2800 CS. On je na svého miláčka moooooc hejsavej a na lidi opatrnej a jezdí s klukama už léta.

Já letos asi ještě nebudu moct, můj prudce závodní Maluch by asi vypadl z trati po závanech větru předjíždějících ostatních aut. Ale jednou! Jednou přijde den a i já si obléknu kůži Steva McQueena!

Vy navštivte jejich stránky a jeďte už letos. Objevíte se třeba i v telévizi, až ze závodu uděláme film!

IMG_8146 IMG_8129 IMG_8105 IMG_8126  IMG_8114

Classic Show Brno 2015

Stříhám si na ruce červený pořadatelský plastový pásek, únavou se mi trochu třesou ruce, ale uvnitř se mi tetelí spokojenost a radost. Vrátil jsem se domů z brněnské Classic Show. Již potřetí. Jaké to bylo?

Potřetí jsme s kluci Truci naložili auto na vlek tentokrát BMW Touring 1802 z roku 1972. Zvolili jsme jej jednak pro jeho zřídkavost až raritu na českých silnicích, tedy abychom lidem představili co nemají možnost vidět každý den, jednak pro jeho kompaktní rozměry.

IMG_8001 IMG_8031

Letos jsme totiž rozšířili náš nabízený sortiment a musel se nám tak na stánek vejít i stůl. Na něm naše návrhy nálepek, omalovánky, plakáty, pexeso, autoplachty prodávané na nově otevřeném ešopu Veteráni na Truc a vedle něj trička. Taky naše návrhy. Nějak se po večerech musím tvořivě vybít.

O exponátu roku, prvním brněnském automobilu Omega se určitě leccos dozvíte buď na oficiálních stránkách Classic Show nebo jistě v Motor Journálu. Taky o zajímavém, až bizarním kabrioletu Škoda 440 se toho dozvíte spoustu jinde. Mně kromě nich nejvíce oslovily Rolls Royce Pavla Arnolda z Veterán.sk, teakový Delahaye nebo Mercedes 450 SLC v rallye úpravě Vladimíra Míčka. O něm bude ještě řeč.

IMG_8037 IMG_8025

Ameriky již tradičně zabírali dvojnásobek místa a téměř celou jednu výstavní uličku, tento stát prostě musí o sobě dát vědět všude. Ovšem přecházel z nich zrak, připomínaly mi pražské baroko. Nabubřelé, efektní, oslňující. Ještě že za nimi postavili Corvettu a závodní repliku Fordu Capri Karla Kostroně, který za nimi rozhodně nesplynuly s podlahou.

IMG_8033 IMG_8100

Zaujala mě i knížka o automobilech Wikov, encyklopedie každého prdu o této značce a továrně. I když byste ji v životě celou nepřečetli, v knihovně se bude rozhodně vyjímat jako skulptura.

I letos poklidné procházky mezi exponáty přerušovaly módní přehlídky Salónu první republiky. I když jsem nikdy žádnou neviděl, mám je rád. Na chvilku si totiž můžeme na stánku odpočinout, dívají se na ně snad všichni ostatní. Tak mě ale napadá, kdy už konečně někdo představí modely let poválečných? Připomenout si modely zakouřených stranických funkcionářských tesilových obleků, „vzdušné“ dederonové košile nebo džísky po vzoru Sagvana Tofiho a Lukáše Vaculíka ve správném podání s nadhledem by také jistě zaujaly. To mám všechno dělat já?

IMG_8071

Řeknu vám ale, že stát na nohách celkem 24 hodin + další 3 večírkové je docela záhul. Jsem proto vždycky rád, když si mohu popovídat s někým z fanoušků nebo kamarády, abych na tu bolest na chvilku zapomněl. Musím trénovat a abych se mohl těšit na příští ročník. Určitě na něm nebudeme chybět.

IMG_8156 IMG_8075 IMG_8076

IMG_8043 IMG_8006 IMG_8004

Zase Ford Sierra

 V roce 1982 se konala v automobilovém světě zase jedna revoluce. Do té doby hranaté tvary se zas jednou měly vyměnit za přívětivější kulatější, zas jednou přišla ke slovu aerodynamika. Ford představil svůj model Sierra, který nahradil Cortinu. Zpočátku nevrle přijatý model se vyšvihl v prodejnosti nad konkurenci a Ford slavil velký úspěch.

Já sám si pamatuji první setkání se Sierrou velice dobře. Představte si puberťáka v malém lázeňském městě Slovenské socialistické republiky, který je díky rakouské televizi „v obraze“ a baží být výjimečný značkovým oblečením, alespoň žvýkačkou z Tuzexu a virtuálním pocitem nadřazenosti, že jeho rodinný vůz má hranatá světla proti těm kulatým na škodovkách. Co bylo hranaté bylo správné, kulaté bylo staré jak Abba nebo Baccara.

V létě pak přijede z daleké mekky všeho správňáckého, ideálního a módního, z Prahy, bratrův spolužák z vejšky na bílém zázraku z budoucnosti. Na Fordu Sierra. Samozřejmě, že byl oblečen také v bílém, takže způsobil v celé tehdejší generaci 14 – 20 letých našeho maloměsta poprask.

Ještě donedávna Sierry makaly jak barevné. A často taky barevné byly. Takové ty popelky na doježdění s kouřícím dýzlem, různobarevnými plechy, přilepené k silnici díky kabině přeplněné stavebními dělníky z východu světa dotvářely ještě nedávno kolorit našich ulic. Prý poslední registrace nové Sirky proběhla před 10 lety.

 IMG_7179

V současné době je zajímavé na značkovém fóru číst pláč, kam ještě s cenou mohou tato auta klesnout. Zřejmě je v nich pořád cítit odér potu oněch dělníků a mnoha lidem nevoní. Ovšem první dva ročníky už jsou oficiálně veterány, jakkoliv by nad tím kdo kroutil nos.

Měl jsem proto obrovskou radost, když jsem mezi svátky potkal v Českých Budějovicích (kde by chtěl bydlet každý, tedy kromě mě) důchodcovský manželský pár v pěkné udržované Sieře. Jal jsem se ji s nadšením fotit a po chvíli se i seznámil s majitelem.

IMG_7174

Pan Spěváček koupil auto z druhé ruky ode nějaké spisovatelky, která zřejmě musela upotřebit tuzexové bony ze zahraničním výtisků. Ochotně a podrobně mi vysvětlil všechny závady, které se na autě za celou dobu jeho vlastnictví udály. Byly tři, takže to nezabralo moc času. Tři! Z toho jednou šlo o přetržený hnací řemen a naštěstí ventily zůstaly na původních místech, takže v podstatě taky jen spotřební oprava. Celou tu dobu si pan Spěváček spravuje auto sám a trochu si jej „vytunil“. Odstranil například automatický sytič a nahradil jej ručním, protože pak prostě auto tolik nežere. Vše pouze s příručkou, kterou má neustále ve voze.

IMG_7182

Opatřil jej také kunoplašem, neboli nádobkami s Pepem. Motor s nimi vypadá trochu jako vánoční stromeček, ale účel světí prostředky.

 IMG_7178

Ročně najezdí jen pár set kilometrů – z bytu na zahradu, na chatu a zpět. Začíná mít ovšem problémy se sháněním dílů. Prodejci autodílů už z větší části stáhli nabídku na minimum a ve věku 73 let se až tak na internetu pohybovat a vyhledávat neumí. A tak už dlouho nemůže sehnat ventil D 32e AA, CARB, bílo černý s vývody uprostřed, který by jeho 1,6 OHC Pinto vylepšil k dokonalosti. Najde se někde?

IMG_7177

Sbohem, 2014!

Vloni touto dobou jsem zveřejnil, co všechno mám v plánu zažít v oblasti veteránů. Jeden notoricky zlý jazyk mi na Facebooku odtušil, že jestli zvládnu půlku, jsem frajer. Pojďme tedy rekapitulovat rok 2014 

Jsem frajer!

Zvládl jsem určitě půlku toho naplánovaného a pár akcí neplánovaných. Myslím, že na počet jsem plán splnil jako horníci za socializmu – na 120%.

Hned zkraje jsme s Jiřím zajeli Historic rally Kokořínsko. Príma akce, ze které jste si mohli přečíst reportáž. Dosáhli jsme na poprvé čtrnácté místo, což v podstatě bez pořádného časoměru byl kousek vpravdě husarský. Ocenili jsme to sice jen my, ale kdo vás pochválí lépe, než vy sami.

 

aukce 16 aukce 2

V březnu jsme se, vypadá to již tradičně, vydali do Brna. Na Classic Show. Vytasili jsme se s tričky vlastních návrhů a sklidili zájem. I u toho jste mohli být. V rámci výstavy se konala aukce veteránů a my z ní pořídili video. Aukce mám rád, dá se ne nich pořídit spousta zajímavých věcí.

Pak se začaly dít věci kolem parkování veteránů pod hlavičkou Old Gear. Zahrál jsem si s chutí ve dvou propagačních videích a pomáhal klukům na Legendách. Udivilo mně, že jsem nedostal žádnou plaketu, vždyť už podle mně dávno legenda jsem, nicméně událost to byla parádní a já se těším na letošek.

Už před Legendami mi osud do cesty přivál Jardu Petráska a s ním celý team La Carrera Panamericana. Posadka-3_J-Petrasek

Měl jsem možnost pěkně zblízka sledovat přípravu nejdřív čtyř, pak tří aut na náročnou zaoceánskou rallye historiků a začal uvažovat, že pro příště bych do Mexika zajel taky. Ne jako závodník či člen teamu (maximálně bych mohl dělat snídani), ale jako….. ne ne, to bude ještě překvapení. Nicméně s Jardou jsme uskutečnili po rallye první webinář, na kterém se podělil o zážitky.

HNE 288HAV 482 IMG_3243 DSC00419

Největší hajlajt mě čekal v Le Mans. Festival nejvyššího světa rychlých aut, krásných linií aut i žen, přehlídka tradice, zážitek, na který se nezapomíná. Kromě článku a fotek použitých dokonce i v Deník.cz mám spoustu filmového materiálu, který teprve čeká na zpracování. Snad si na to brzy najdu čas, některé záběry se mi povedly vskutku neotřelé a pořádně zblízka.

IMG_0503 IMG_0849 IMG_0826 IMG_0798 IMG_1771 IMG_1750

Z domácích srazů nesmím zapomenout na domovskou Křenovickou jízdu. Letos jsme zavedli pár novinek a většina z nich se chytla. Například jízda RTOčkem. Máme inspiraci na další ročník, všichni se na něj těšíme. Podobnou masovou akci jsme zažili a podpořili ještě jednu – První sraz socialistických vozidel pořádaný kamarádem Petrem Jirsou. Řeknu vám, ten chlápek nám ještě má co ukázat a jsem zvědavý na každý jeho další počin v oblasti starých aut.

IMG_8243 IMG_8112 IMG_8064 IMG_2099

Nestihl jsem Veteránské Sosnění, ačkoliv v Sosnové s veteránem jsem byl. Kurz sportovní jízdy jsem absolvoval, abych už měl opravdu důvod nechat vyměnit brzy a gumy a povedlo se k tomu se i výborně pobavit a užít si jízdy. O důvod víc připravit se na pořádnou účast na Rojení, či Sosnění pro příští rok. Žádná divočina, mám už dávno voperovaný pud sebezáchovy, ale pro radost si zajezdit bych do Sosnové rád zajel. Třeba to letos vyjde.

Konečně jsme dostříhali video o Fordech Capri bratří Truců natočené ještě v létě 2013. Ach ten čas tak letí…..

Neplánovaně jsem se zúčastnil prvního veteránského srazu pořádaného hotelem SWING u Lipna. Žádné soutěžení, jen příjemná atmosféra a jízda. Taky je to někdy potřeba.

IMG_5602 IMG_5598

Neplánovaně jsem taky dosáhl přes 28.000 fanoušků na Facebooku. Ještě pořádně nevím, co to znamená, ale mám z toho radost. No a zcela neplánovaně jsem se zbavil valné většiny svých aut. Přehodnotil jsem svůj přístup ke svým vozům, k autům staršího data obecně, své sny a možná připravil místo na nové, lepší. Uvidíme.

Přeji Vám všem do dalšího roku mnoho snů a mnoho z nich splněných, spoustu kilometrů jízdy podle vašich představ, jen šťastné návraty do cílů a dobrý benzín.

PF2015_3 Fotor

Další stránka » Scroll to top