Blog o veteránech
IMG_1678

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Také bylo letos méně posádek (20 proti 45 z loňska) a měli jsme co dělat, abychom našli vůbec vyhlášení závodu. Do třetice byly kratší i etapy (80km proti 150 vloni). A nakonec jsme ani sponzorské dárečky nedostali. Bůhví proč to všechno bylo, nebyl čas se organizátorů zeptat.

Ani v tak komorné atmosféře však organizátoři nezklamali a dokázali vytvořit dle mého názoru kvalitní závod se zajímavými orientačními oříšky a s nastavenou průměrnou rychlostí 40km/h jsme měli pořád co dělat. Žádné velké zastavování před koncem RZ, žádné pohodové čurání kdykoliv se zachtělo.

Naše posádka si vylepšila zážitky z jízdy ještě opakovaným odstraňováním závad na technicky (asi až příliš) dobře připraveného Fiatu 127a. El Navigator y mecanico Jirka přišel na pravděpodobnou příčinu chcípání na volnoběh a nemožnosti nastartovat s teplým motorem až den po závodě. Prvně se nám to stalo hned na první, noční, etapě, kdy jsme ztratili 10 minut přímo v RZ, tudíž jsme dojeli pozdě a nabrali plný košík trestných bodů. Druhou etapu jsme rovnou zahájili odtlačením vozu přes startovní čáru a rýpáním se v motoru na přilehlém parkovišti. Ve třetí etapě nám to chcíplo čtyřikrát, tentokrát nejen při dojíždění do křižovatky, když jsem prostě nestihl vytáhnout sytič, ale už i během jízdy pod plynem.

Už ani nezjistíme,  jestli příčina skutečně tkvěla ve vadném kondenzátoru, na což přišel Jirka až v neděli, protože dnes už Fiata nevlastníme, přes Aukro jsme jej poslali do světa. Ne snad ze zklamání z umístění, ale tak nějak nás přestalo bavit do něj cpát peníze bez viditelného výsledku. To se někdy stává.

Jak jsme nakonec skončili? Patnáctí z dvaceti, jak si „vtipně“před závodem stanovil Jirka. Kdysž něco moc chceš, ono se to vyplní ….  Za námi zůstali ještě větší smolaři, např. s Trabantem, kterému snad v noci z pátka na sobotu udělali komplet generálku.  To se taky někdy stává.

Ale jak napsal kamarád na Facebook: „Bojovali jsme až do odhalení závady, nevyhráli jsme pohár, ale sami nad sebou, že jsme to nevzdali“. Zábava to stejně byla obrovská, jako vždy.

Statistika praví, že v každém lichém ročníku se umístíme výborně. Takže příští rok…..!

 

IMG_9809

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která svým nečekaným zápalem pro práci jako buldozér řešila jeden úkol za druhým. K tomu připočtu posádky z 86 registrovaných aut a asi 10 z-bůh-ví-jakých-důvodů-neregistrovaných a úplně se tetelím nad přátelskou atmosférou, která celou dobu v kempu Velký Vír na Orlíku vládla. Nesmím taky zapomenout zmínit hospodského Petra Sulana a jeho kočičky za barem a všechny naše partnery. Ty uvedu dole zvlášť, protože jim patří nekonečné díky za důvěru, kterou v naši akci vložili.

Co se tedy pořádně dělo? Inu, v pátek odpoledne sjeli se skalní a vytvořili hned na registraci kroužek, v němž proudila Pavlíkova bezobdobná meruňka, Máriova slivka, nějaké to víno a hlavně smích, povídání, prostě takové to srazové vítání. Když padla noc a registrační okénko stáhlo roletu, přesunuli jsme se do hospody a na dýzu. Přesun trval pro některé až do půl páté.

To se mě týkat nemohlo, protože jsem zodpovědný a uvědomělý pionýr a svazák. Já musel ráno vítat další účastníky a fotit je na pamětní listy. S mírným časovým skluzem, ze kterého si nikdo nic nedělal, jsem v dolní hospodě zahájil besedu s Ondrou Demutem a jeho PandaRaptorem o nedokončené cestě z GoodWoodu do Ulanbataru v rámci Mongol Rally. Poutavé to tedy bylo a jsem zvědavý, koho všeho Ondra inspiroval k podobným dálkovým cestám.

Následovala spanilá cesta s cílem na zámku Orlík, vedená nejdříve kluci Truci, záhy svedená do opačného směru a do kolejí vrácená Valdou a Michalem s jejich vozy opatřenými sirénou. Tím také spanilá jízda nabyla proti ostatnímu provozu důležitosti zvící prezidentské návštěvy. Díky Bohu se všichni po sponzorovaném vstupu za 50,- Kč do Zámku Orlík vrátili v pořádku zpět a po malém odpočinku jsme mohli vyhlásit vítěze 19ti kategorií. Po nich jsme rozdali bohatou tombolu a pro zbývající fanoušky uspořádali vědomostní soutěž Automozek 2017. Letos již druhý ročník. Vše frčelo jak na drátkách, dokonce jsme stihli pro velký zájem pětkrát uspořádat soutěž Sněz 3 tyčinky Havlík do jedné minuty a dát jednu celou krabici těchto lahodných, ale přece jen ústní dutinu sušících tyčinek jako výhru Máriovi, který tento nadlidský úkol dokázal. Zábava i tentokrát frčela až do brzkých ranních hodin.

Moc děkuji za krásné komentáře a pochvaly na Facebooku i do zpráv, velice si jich všichni vážíme. Moc děkuji všem účastníkům i všem našim pomocníkům za skvělý sraz a těším se na vás příští rok.

Partneři srazu byli:

A zde pár fotek z vyhlašování vítězů kategorií

WQ4B3741

1. Sraz youngtimerů

Vždycky lidi hýkají a ochkají nad starými prd-prd pragovkami nebo cililing aerovkami, uznale kývají nad škodovkami, zejména nad jejími cenami. Čas se ale nezastaví a mezi veterány zavítaly i auta, které si pamatuji já jako chlapecké sny na plakátech, a to (já jako jediný) nestárnu.

O své místo na slunci se hlásí youngtimery, obzvlášť když trh pro ně vymyslel tento nádherný název. Chtěli-li bychom být češtinářští puristi, asi bychom mluvili o brzyveteránech. Kdo si uvědomil, že stárnoucí věci nabývají na hodnotě, že z překážejícího de mode auta je najednou výhodná komodita, hledá a nakupuje auta z dob před 25 – 35 lety. To přesně jsou youngtimery. V současné době tedy ročníky 1987 – 1992!

Pro tyto auta, mnohdy ošklíbané na srazech těch „pravých“ veteránů, kdy jde prý hlavně o techniku s duchem, hlavně toho chromu ať je na voze hojně, jsme udělali s Radkem Kovářem a Petrem Jirsou sraz. Youngtimery jsou zřídka vzácné vozy počtem vyrobených kusů, spíše jde o příslušníky masové produkce. Všechno je ale otázka úhlu pohledu, a tak můžeme říct, že youngtimery jsou vozy s největší úmrtností, právě kvůli té masové výrobě a následné „bezcennosti“ v očích uživatelské veřejnosti. Co kdybychom tedy začali „vzácnost“ posuzovat podle toho, kolik aut z celkové produkce zmizelo?

Dost filozofických úvah – na první sraz youngtimerů do Kempu Hnačov přijelo cca 70 aut. Pravda, hnačovský kemp je připraven pojmout daleko větší množství aut, takže těch 70 se v něm trochu ztrácelo. Dokonce jsem viděl na netu reakci, že to bylo divné … Inu, divnému vše divné. Parafrázuji Foresta Gumpa.

Ovšem ten obsah! Z Mostu přijeli Kuba driftič v étřícách s kámošemi a svými výkony v túrování motorů, hlasité hudbě a celkové uvolněnosti za pomoci podpůrných látek se stali nepsanými maskoty celého srazu. Nebylo možné je přehlédnout. Poznal jsem spoustu dalších prima lidí, kteřým nejde tak o prestiž, nejnablýskanějšího veterána, nejdelší šňůru vítezství na veterásnkých soutěžích. Prostě mají rádi svá auta, která nejsou z nejdražších a nejvzácnějších a proto že by si je pořídili. Někteří z nich je používají denně.

Nechce se mi psát nějaká suchopárná reportáž, ostatně jako vždycky. Podle mě nejlepší ze všeho hned po pátečním promítání videí a autotématikou, sobotním nočním dešti vylučujícím jakoukoliv jinou zábavu než chlast – slast, spanilé jízdě do Kašperských hor a dobrém jídle, vyhlášení 13 kategorií NEJ a k tomu náležejících cen byla nejlepší tombola. Sám jsem byl rád, kolik dali partněři cen do ní a taky my pořadatelé. Mám rád, když mohu udělat radost nějakou retro blbůstkou, plakátem nebo reklamou. Koneckonců kromě tomboly každá posádka dostala hned na vstupu tašku s požehnaně dárky.

Apropo, partneři – těch se nám sešlo k mé radosti docela dost-

Budvar – kluci a holky, co z nich NE dělá pivovar

NoH2O – ti nám předvedli live, jak se meje auto bez kapky vody

volant.me – Michal Feřtek s kolegy, kteří rozjíždějí komunitu sdílení nejen starých aut

Glazing – tam nakoupíte spoustu zajímavých náhradních dílů na auto a vymění okno

Steinbauer – Lechner s.r.o. – vytiskli nám letáky a tak, moc nám to pomohlo. Díky!

Nákladní přívěsy Podlešák – Radkův tajný kůň

Motel Atos – zajímavé ubytování na jihu Čech

Pivovar Kněžínek – kdo nechce europivo, ať ochutná tohle, stojí to za to!

Milan Král a.s. – vyberte si z mnoha značek, které prodávají

EU Automobile – auto bazar

ASSA – dnes FFC – popeláři a odpady

Aspera – alektroinstalační materiál, prodej svítidel

UAMK České Budějovice – moc pěkná spolupráce

Autolakovna Fencl – Mikoláš – ty lakujou, panečku!

 

Celkové hodnocení – na mé straně spokojenost. Přijeďte se letos podívat také, budeme na Orlíku v Kempu Velký Vír. Na programu se pracuje, jestli chce být někdo partner, uvítáme jej. Bude to ale velkolepé … a pro někoho jistě divné.

 

 

IMG_2408

Historic setinová rallye

Vyčítalo mi pár přátel, že jsem nepsal o kokořínské zimní rallye, ani o setinové rallye Seven castles, neboli sedmihradské. Inu, pracovní úsilí vyžadovalo mé síly jinde a dnes už tato témata mohly by se zdát vyčpělá. Nebudou, pokud změníme optiku.

IMG_3522

Veteráni Litvínov

Líbila se nám s Jiřím Alfa na prodej. Uvažovali jsme, že do ní půjdeme. Inu domluvili jsme setkání a zajeli po služební návštěvě Chomutova ještě do Litvínova. Věděli jsme, že prodávající má na ruce víc aut a očekávali něco na způsob autobazaru.

DSC_0018

Sedmá Křenovická jízda

Mohl bych napsat obvyklou reportáž o srazu, jako v mnoha jiných médiích. Vypadalo by to takto:

V sobotu 16.7.2016 se konal již po sedmé známý jihočeský závod veteránů Křenovická jízda v Křenovicích u Písku.

101-0185_IMG

Německý Rekord …

Už je to pár let dozadu, ale furt na něj vzpomínám. Pokaždé, když jsem v něm jel, připadal jsem si jako německý podnikatel, který obchodoval s kazeťáky a vůbec elektronikou („Hi-Tech“), vyrobenou v Japonsku v sedmdesátých letech. Nevím, proč zrovna to, ale nějak mně to na to sedí.

setkání bratrů

Všichni jsme Goggo !

Končí pracovní týden a těsně před odchodem z práce mám nutkání …. ne ! Zakážu si to a v klidu odjíždím z práce. Po příjezdu domu nutkání stále přetrvává … Nedá mně to a musím se podívat, co se kde objevilo nového. Teď se asi ptáte, co nového? Je jasné, že myslím na ty staré herky.

IMG_2825

Jaký byl 3. sraz socialistických vozidel?

Ohromný. Velkolepý. Snad tak velkolepý, jako se socialismus snažil vypadat.  Pořadateli Petrovi Jirsovi se podařilo dostat do areálu Kempu Hnačov na 560 vozidel, což je uznaný rekord zapsaný do Guinessovy knihy rekordů.

IMG_8170

To byla pánové jízda ….

… zpívá skupina Turbo a mě nenapadl jiný titulek pro krátkou zprávu o Veteránech na pláži.

Pro osvěžení o co šlo se mrkněte na stránky této akce, kterou jsme vymysleli s Ondrou Hájkem, Katkou Pavlíčkovou a kluci Truci již někdo loni v létě.