Jezdívám kolem jednoho baráku a fotky z přilehlého pozemku jsem publikoval na Facebooku několikrát. Stojí totiž na něm malebné zákoutí rozdělaných vraků kombi pián, nějaké renaultky 8, razdvatrojka a pár neidentifikovatelných pamětníků let devadesátých.

Patří do blogu o veteránech povídání o hospodě? Nepatří, pokud podmínky FIA pro zařazení mezi veterány splňují potraviny v ní podávané. Ovšem patří, pokud jde o hospodu s interiérem na veteránské téma, majitel veterány miluje a vlastní NIssan ZX 280.

Střední věk lidský vyznačuje se přehodnocením dosavadních hodnot, přístupu k životu a všeho, co dosud jeden nashromáždil. Potkalo to i mě. Někteří si toho i všimli.

Ve čtvrtek 6. listopadu vysílá Zpátečka.cz poprvé živě. Takže ve čtvrtek ve 20:00 zapomeňte na to co dávají v bedně. Mým hostem bude Jarda Petrásek, který se podělí o své dojmy z La Carrera Panamericana 2014. Pěkně za tepla po návratu, ještě dřív než se aklimatizuje. Máte se na co těšit, my se na vás těšíme už teď!

Podle zavedených zvyklostí fotí se veteráni popisně, s vábnou ženštinou, s hrdým majitelem v pyšné póze, s hrdou ženštinou v póze spíše nevábné leč líbící se manželovi, a podobně. Já bych rád do tohoto pole vnikl fotografiemi trochu jinými – s atmosférou. Proto jsem letos na Křenovické jízdě sesbíral odvahu, pár fotek vystavil a čekal na reakce. Některé se líbily, z toho mám radost.

Ne všichni čtenáři blogu se na výstavu dostali, ne všichni mají účet na Instagramu, kde všechny fotky publikuji nejdřív. Snad se vám bude líbit tato první ochutnávka. Čas od času budu přidávat další.

Kdyby snad někdo některou fotku chtěl vytištěnou, dejte mi vědět, rád vyhovím.

Weby popisují situaci v rozvinutých ekonomikách, jako je Německo, USA nebo Velká Británie. Ano, tam popisovaný boom nastává, my jsme v České Republice a zde je situace zcela odlišná. Máme však jedno společné a to, že jsme kolébkou motorismu, neboť předválečné Československo bylo ve výrobě automobilů na vrcholku a máme dobré podhoubí. Motoristicky řečeno „máme benzín v krvi“. To je pro nás velmi příznivé a naznačuje to, kam bude směřovat náš trend. Naopak taková Ukrajina, nebo Bosna nemá nic takového, jako je historie, ani veteránské podnebí, natož pak silnice. Samozřejmě, že postupem času pronikne tento trend i na podobná místa „rozvojových zemí“. Pokud se rozvinou…..

Ano na veteránech se dá slušně vydělávat, jak je vidět z různých aukcí, burz a statistik od prodejců veteránů za poslední dvě až tři desetiletí. Vybrané modely stoupají stále na ceně a už se jen tak nezastaví. Otázkou je, co s těmito investicemi udělá například rostoucí cena či klesající zásoby ropy. Musíme se ptát, protože investujeme v čase.

Pokud budeme brát jako „profesionálního investora“ člověka, který se zabývá automobily v řádech milionů eur, můžeme říci, že takového člověka to nepostihne. Automobilem nejezdí a má ho jen kvůli hodnotě. Přeci si nebude cílevědomě amortizovat svojí investici. Na druhé straně – dobře víme, že nepoužívaný vůz se amortizuje snad ještě víc.

Druhá skupina jsou ti, kteří si svého veterána rádi vezmou a kochají se po malebné krajině místních luhů a hájů. Tento druh investorů si kupuje pro své aktivity vozidla nepatrně „levnější“. Mají vozidlo z důvodu uchování hodnoty peněz a proč by si také ty peníze neužily, neznám spořící účet, na kterém bych si mohl vyrazit na jednání s klientem, nebo s rodinou poznávat krásy Francouzského Provence, vy ano? Je to sice způsob riskantnější, avšak mnohem zábavnější. Zde si dejte velký pozor, pokud si vozidlo zamilujete, nebo nedej bože vaše manželka, je po investici a veterán se stává členem rodiny, neboli tzv. plechovým miláčkem. V této kategorii cena ropy v budoucnu částečně ovlivní i ceny historických vozidel.

Další skupinou je „investor-překupník“ který s vozidlem spekuluje a snaží se na něm vydělat za každou cenu. Většinou kupuje „levnější investice“ některé i v horším stavu a renovuje je, často ne precizně pod heslem: „tam kde klempíř nestačí, eprosin se natlačí“ a z investice se po určité (krátké) době stává kasička v horším případě noční můra. Toho „investora-překupníka“ může ropa také ovlivnit, protože prodává většinou druhé zmiňované skupině investorů, nebo koncovým zákazníkům.

U poslední skupiny je otázkou, zda jde o investování. Nazval bych je „investor-hrobař“ Tito skupují vozidla, převážně mladších ročníků a rozebírají je na náhradní díly, na kterých poté vydělávají. Od určité ceny je lépe vydělat na dílech, než na celku. Každý ze zmiňovaných investorů má svůj tržní segment a svoje praktiky, které rozebereme v dalších dílech.

V dalším díle seriálu se dozvíte o způsobech, jak na veteránech vydělat. Zaručeně, samozřejmě!

Autor: Jiří Truc, Marek Odrobina

Vzpomínky na letošní křenovickou jízdu vedou mě ještě k jedné úvaze. Některým účastníkům se zdály mimořádně těžké teoretické otázky, dohledatelné pouze s pomocí asi jen knih, spíše jen pomocí internetu. Někdo je znal, ale trochu jinak. Někdo je prostě na tom internetu našel.  Ono je to se znalostmi a jejich testováním vlastně tuze zajímavé.

Do doby než byl internet, byli za největší frajery považováni chodící encyklopenie. V těch dobách jsme vůbec nevěděli, že se dá učit i jinak, než memorovat data. Nikdo nás neučil, že důležitější než infomaci mít, je jí použít. V hospodách se třeba lidé bavili trumfováním znalostmi a v podstatě opakováním těch samých informací. V životě jsem já sám například nepochopil zálibu třeba v opakování si fotbalových sestav, výsledků zápasů, seznamů prezidentů, seznamů verzí kejvaček a mercedesů a podobných kratochvílích.

(Nikoliv jen) Dnes je ovšem doba jiná, myslím. Informací je spousta, přebytek. Přístup k nim je jak ke spotřebitelskému úvěru. Nemusím je držet pořád v hlavě, stačí vědět, jak a kde si je najít. Mohu s nimi žonglovat, vytvářet kombinace, syntézy, ověřovat je, ale hlavně, mohu je prakticky použít! Jsou přístupné kdykoliv si zamanu, i na křenovické louce.

A právě tam narazily na sebe dva přístupy k nakládání s informacemi. Některým účastníkům se zdály otázky příliš těžké, někteří ovšem neměli problém použít strejdu gůgla a tetu wiki. To se samozřejmě jiným nelíbilo, protože něco takového je rovno opisování a účastník by měl jít klečet na hrách. Navíc už to, že otázky mají všichni k dispozici po celý závod jim v podstatě opisovat umožňuje. Mimochodem, stejně se našli prý tací, kteří telefonovali po splnění úkolu spřáteleným posádkám, které si pak prý psali odpovědi na ruku. Docela vtipné, že? Je to však vlastně pouze důsledek tohoto způsobu zkoušení, známe jej již ze školních lavic, doprovází nás někdy i v zaměstnání. Místo abychom přemýšleli o řešení, hledáme správnou odpověď. Chceme-li v tom uspět, můžeme si i pomoct společensky přijatelným (protože obvyklým) podvodem.

Takže budeme-li chtít jít cestou dosavadní, měli bychom všem závodníkům po rozdání dotazníků vzít mobily, prohledat auta a zavazadla, jestli nemají někde ukrytý záložní, anebo snad notebook, či tablet. Následně vytvoříme kóje, aby si nikdo nemohl radit, v jeden okamžik je všechny naženeme do nich a pod dozorem s rákoskou je během časového limitu necháme vyplnit test.  Jejda, já zapomněl na knihy, sešity, taháky a další oldskůlové zdroje dat! Jedině tak přece zajistíme transparentnost a objektivnost, ne?

Anebo se budeme bavit a spíše než zkoušet své znalosti se je budeme učit. Najdeme je na internetu, nebude to jednoduché a bude zábavné pozorovat, jak se jednotlivé zdroje informací od sebe liší. Cestou ze srazu se můžeme bavit, jaké nové stránky na netu jsme poznali nebo o kolik jsme moudřejší, spíše než o tom, jak jsme buď  a) selhali v odpovědích nebo b) jak jsme obechcali systém. Kde má vlastně kdo záruku, že ty knihy a časopisy, které jsme pilně dosud studovali a biflovali, jsou korektní?

Jak je komu libo. Některé srazy a soutěže určitě setrvají ve stávající cestě, jinde to už bude jinak. Časy se mění, zpíval už kdysi Dylan.