Úvodní úvaha
Ve veteránských časopisech stalo se jakousi módou vymezovat se vůči fuj fuj moderní technice neposkvrněné potem našich dědů obvykle tím, že starými auty nejezdíme tak zběsile rychle jako turbodýzly. Statisticky je s nimi spojena menší nehodovost, jejich řidiči jsou klidnější a vyrovnanější. Pokud k tomu přidáme kabrioletistický vítr ve vlasech a slunce do tváře, není větší známky motorozjímání. Já sám si to také užívám.
Naše míra oproštění se od věcí světských a konzumních při jízdě však poněkud ztrácí barvy, srovnáme-li se s řidičem historického traktoru. To už je v podstatě sám Budha!
Setkání třetího druhu
S jedním takovým jsem se setkal v březnu na veteránské burze v Mohelnici. Nešlo-li by o traktory, dalo by se říct, že jako blesk na čisté nebe vstoupil do mého světa pan Barčák se svými třemi v y m a z l e n ý m i traktory. Už tehdy jsem slíbil, že o těchto skvostech napíšu, takže slib plním. Pravda, počítal jsem, že to bude dřív. Nejsem ovšem žádný “TD červené Í”, jsem již youngtimer, a tak vlastně nikam nespěchám.
Cool look
Traktory v Mohelnici představil pan Barčák s přáteli, a to ve zcela stylových nově vypraných a do puků nažehlených montérek, montérkové bundy, aby zádíčka neprofouklo. Samozřejmě nemohl být prostovlasý, na příjem GPS signálu pro rovné brázdy asi, měl na hlavě rádiovku. Kolorit dotvořily fungl fasované černé dělnické boty s ocelovou špičkou.
Veteránisticko-traktoristické začátky
Pan Barčák mi řekl, že k motorovým povozům si vztah vypěstoval už v ranném mládí. Na rozdíl ode mě. Někdy v sedmi letech už uměl řídit po poli prvního Zetora používaného jeho dědou, soukromým zemědělcem. Na rozdíl ode mě. V jeho okolí bylo zcela běžné jezdit vším co mělo motor, po škole se scházet místo u počítačů v JZD a pomáhat rodičům. Pro něj je tedy Zetor něco jako …. jako ….. jako pro mě iPhone. Moment, iPhone bych zrenovovat nedokázal!
Když pan Barčák vyrostl, koupil si v roce 1991 svůj opravdický, první Zetor. Tento kus stál asi 20 let pod jedním stromem, nepojízdný, s prasklým srdcem. Pardon, blokem. Koupil jej ovšem nikoliv na čumendu a kochání, ale normálně na práci! Poté, co jej opravil, vrátil jej zas do běhu po polích. Šlo o Zetor 25k.
Zetor 25k a Zetor 25a
V mezidobí mu nějaká televizní reportáž o Zetoru 25a vnukla myšlenku, že staré stroje zovou se veteránama a že se jen tak neopravují, nýbrž renovují. Zkusil si zrenovovat moped Stadion a povedlo se. Troufl si tedy na kompletní renovaci svého Z25k, která ve finále trvala dva roky.
Škoda 30
Druhým traktorem pana Barčáka byla značka Škoda 30, který zakoupil v roce 2007. Příběh to byl tak častý – získal jej od majitele, který se jej pokoušel dát dohromady, ale došel mu dech. Panu Barčákovi se ovšem během tří let podařilo puzzle v krabicích složit, přes problémy se sháněním náhradních dílů. Ty byly nemalé, nejvíc mu utkvělo v paměti shánění kompletního benzínového startování. Kdyby snad nědo nevěděl o co jde – traktor měl benzínový “motorek” určený pro startování naftového motoru.
S jídlem roste chuť a pan Barčák zjevně nepatří mezi šikulíny, kterým se na dvoře skví několik “projektů” přečkávajících léta deště a slunce než je “projekt” oficiálními misty prohlášen za odpad. Na jaře 2008 dostal od kamaráda tip, že u nich v dědině čeká osmdesátiletý pán, až sleze sníh. Ne že by se nemohl dostat z baráku, ale potřeboval odvést do šrotu Zetor 25a. Za cenu šrotu jej tedy pan Barčák koupil a současně se Škodou 30 jej zrenovoval. Inu, někdo hraje simultánně šachy, pan Barčák simultánně renovuje traktory.
V roce 2010 oba traktory vyjely z dílny.
Praotec Zetor
Aby toho nebylo dost, vymyslel si pan Barčák nový cíl – sehnat úplně původní, první typ traktoru vyrobeného ve Zbrojovce Brno, který dne 15.3.1946 dostal pojmenování Zetor. Rád by totiž, aby kdysi uznávané a pokrokové traktory této značky nevymizeli z povědomí. A jak říká, byť byly nástrojem rozorávání mezí a násilné kolektivizace, přinesly do vesnic technický pokrok.
Již samotný úkol sehnat jej byl téměř nadlidský, protože byly z původního stavu předělávány v rámci generálek na Z25a. Nakonec se mu však podařilo sehnat dva vraky a z nich a ze spousty z nouze na koleně vyrobených náhradních dílů se mu podařilo po roce a půl nechat povstat Fénixe z popela.
Všechny traktory pan Barčák renovuje do šroubku. Po úplném rozebrání vše potřebné opískuje, očistí, vykytuje, vyvaří, začne znovu skládat, provede kompletní GO motoru, tzn. přeboušení klikové hřídele, nova ložiska, výbrus válců, oprava hlavy, GO převodovky, čerpadel, rekonstrukce brzd, spojky elektrických rozvodů. Nakonec jde traktor do laku a ….. je hotovo. Jednoduše se to čte, že?
Renovace traktoru
Cenově vychází na 60 až 100 tisíc včetně nákupní ceny vozu. Veškeré práce si ovšem pan Barčák dělá sám. Díly shání u lidí, kteří ještě traktory mají, popřípadě je měli. Internet prý nepoužívá, protože je to prý samý spekulant a překupník. Další označení neuvádím, částečně mu dávám za pravdu, ale jistě se, jako všude, najdou i lidé normální.
Kolik jste dosud napočítali traktorů? Čtyři? Má jich pět, ale s jedním ještě normálně pracuje na poli, tak mu nepřišlo důležité se o něm zmiňovat. Všechny “garážuje” doma pod kůlnou a v dílně. Sakra to musí být coolna! Zatím se se svými vozy moc nepředváděl, hodlá to ale zlepšit. Takže vám přeju, abyste jej potkali, je to zážitek.
… pane Barčáku, já smekám!