Blog o veteránech

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která svým nečekaným zápalem pro práci jako buldozér řešila jeden úkol za druhým. K tomu připočtu posádky z 86 registrovaných aut a asi 10 z-bůh-ví-jakých-důvodů-neregistrovaných a úplně se tetelím nad přátelskou atmosférou, která celou dobu v kempu Velký Vír na Orlíku vládla. Nesmím taky zapomenout zmínit hospodského Petra Sulana a jeho kočičky za barem a všechny naše partnery. Ty uvedu dole zvlášť, protože jim patří nekonečné díky za důvěru, kterou v naši akci vložili.

Co se tedy pořádně dělo? Inu, v pátek odpoledne sjeli se skalní a vytvořili hned na registraci kroužek, v němž proudila Pavlíkova bezobdobná meruňka, Máriova slivka, nějaké to víno a hlavně smích, povídání, prostě takové to srazové vítání. Když padla noc a registrační okénko stáhlo roletu, přesunuli jsme se do hospody a na dýzu. Přesun trval pro některé až do půl páté.

To se mě týkat nemohlo, protože jsem zodpovědný a uvědomělý pionýr a svazák. Já musel ráno vítat další účastníky a fotit je na pamětní listy. S mírným časovým skluzem, ze kterého si nikdo nic nedělal, jsem v dolní hospodě zahájil besedu s Ondrou Demutem a jeho PandaRaptorem o nedokončené cestě z GoodWoodu do Ulanbataru v rámci Mongol Rally. Poutavé to tedy bylo a jsem zvědavý, koho všeho Ondra inspiroval k podobným dálkovým cestám.

Následovala spanilá cesta s cílem na zámku Orlík, vedená nejdříve kluci Truci, záhy svedená do opačného směru a do kolejí vrácená Valdou a Michalem s jejich vozy opatřenými sirénou. Tím také spanilá jízda nabyla proti ostatnímu provozu důležitosti zvící prezidentské návštěvy. Díky Bohu se všichni po sponzorovaném vstupu za 50,- Kč do Zámku Orlík vrátili v pořádku zpět a po malém odpočinku jsme mohli vyhlásit vítěze 19ti kategorií. Po nich jsme rozdali bohatou tombolu a pro zbývající fanoušky uspořádali vědomostní soutěž Automozek 2017. Letos již druhý ročník. Vše frčelo jak na drátkách, dokonce jsme stihli pro velký zájem pětkrát uspořádat soutěž Sněz 3 tyčinky Havlík do jedné minuty a dát jednu celou krabici těchto lahodných, ale přece jen ústní dutinu sušících tyčinek jako výhru Máriovi, který tento nadlidský úkol dokázal. Zábava i tentokrát frčela až do brzkých ranních hodin.

Moc děkuji za krásné komentáře a pochvaly na Facebooku i do zpráv, velice si jich všichni vážíme. Moc děkuji všem účastníkům i všem našim pomocníkům za skvělý sraz a těším se na vás příští rok.

Partneři srazu byli:

A zde pár fotek z vyhlašování vítězů kategorií

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Také bylo letos méně posádek (20 proti 45 z loňska) a měli jsme co dělat, abychom našli vůbec vyhlášení závodu. Do třetice byly kratší i etapy (80km proti 150 vloni). A nakonec jsme ani sponzorské dárečky nedostali. Bůhví proč to všechno bylo, nebyl čas se organizátorů zeptat.

Ani v tak komorné atmosféře však organizátoři nezklamali a dokázali vytvořit dle mého názoru kvalitní závod se zajímavými orientačními oříšky a s nastavenou průměrnou rychlostí 40km/h jsme měli pořád co dělat. Žádné velké zastavování před koncem RZ, žádné pohodové čurání kdykoliv se zachtělo.

Naše posádka si vylepšila zážitky z jízdy ještě opakovaným odstraňováním závad na technicky (asi až příliš) dobře připraveného Fiatu 127a. El Navigator y mecanico Jirka přišel na pravděpodobnou příčinu chcípání na volnoběh a nemožnosti nastartovat s teplým motorem až den po závodě. Prvně se nám to stalo hned na první, noční, etapě, kdy jsme ztratili 10 minut přímo v RZ, tudíž jsme dojeli pozdě a nabrali plný košík trestných bodů. Druhou etapu jsme rovnou zahájili odtlačením vozu přes startovní čáru a rýpáním se v motoru na přilehlém parkovišti. Ve třetí etapě nám to chcíplo čtyřikrát, tentokrát nejen při dojíždění do křižovatky, když jsem prostě nestihl vytáhnout sytič, ale už i během jízdy pod plynem.

Už ani nezjistíme,  jestli příčina skutečně tkvěla ve vadném kondenzátoru, na což přišel Jirka až v neděli, protože dnes už Fiata nevlastníme, přes Aukro jsme jej poslali do světa. Ne snad ze zklamání z umístění, ale tak nějak nás přestalo bavit do něj cpát peníze bez viditelného výsledku. To se někdy stává.

Jak jsme nakonec skončili? Patnáctí z dvaceti, jak si „vtipně“před závodem stanovil Jirka. Kdysž něco moc chceš, ono se to vyplní ….  Za námi zůstali ještě větší smolaři, např. s Trabantem, kterému snad v noci z pátka na sobotu udělali komplet generálku.  To se taky někdy stává.

Ale jak napsal kamarád na Facebook: „Bojovali jsme až do odhalení závady, nevyhráli jsme pohár, ale sami nad sebou, že jsme to nevzdali“. Zábava to stejně byla obrovská, jako vždy.

Statistika praví, že v každém lichém ročníku se umístíme výborně. Takže příští rok…..!

 

Komentáře

1. Sraz youngtimerů

Vždycky lidi hýkají a ochkají nad starými prd-prd pragovkami nebo cililing aerovkami, uznale kývají nad škodovkami, zejména nad jejími cenami. Čas se ale nezastaví a mezi veterány zavítaly i auta, které si pamatuji já jako chlapecké sny na plakátech, a to (já jako jediný) nestárnu.

O své místo na slunci se hlásí youngtimery, obzvlášť když trh pro ně vymyslel tento nádherný název. Chtěli-li bychom být češtinářští puristi, asi bychom mluvili o brzyveteránech. Kdo si uvědomil, že stárnoucí věci nabývají na hodnotě, že z překážejícího de mode auta je najednou výhodná komodita, hledá a nakupuje auta z dob před 25 – 35 lety. To přesně jsou youngtimery. V současné době tedy ročníky 1987 – 1992!

Pro tyto auta, mnohdy ošklíbané na srazech těch „pravých“ veteránů, kdy jde prý hlavně o techniku s duchem, hlavně toho chromu ať je na voze hojně, jsme udělali s Radkem Kovářem a Petrem Jirsou sraz. Youngtimery jsou zřídka vzácné vozy počtem vyrobených kusů, spíše jde o příslušníky masové produkce. Všechno je ale otázka úhlu pohledu, a tak můžeme říct, že youngtimery jsou vozy s největší úmrtností, právě kvůli té masové výrobě a následné „bezcennosti“ v očích uživatelské veřejnosti. Co kdybychom tedy začali „vzácnost“ posuzovat podle toho, kolik aut z celkové produkce zmizelo?

Dost filozofických úvah – na první sraz youngtimerů do Kempu Hnačov přijelo cca 70 aut. Pravda, hnačovský kemp je připraven pojmout daleko větší množství aut, takže těch 70 se v něm trochu ztrácelo. Dokonce jsem viděl na netu reakci, že to bylo divné … Inu, divnému vše divné. Parafrázuji Foresta Gumpa.

Ovšem ten obsah! Z Mostu přijeli Kuba driftič v étřícách s kámošemi a svými výkony v túrování motorů, hlasité hudbě a celkové uvolněnosti za pomoci podpůrných látek se stali nepsanými maskoty celého srazu. Nebylo možné je přehlédnout. Poznal jsem spoustu dalších prima lidí, kteřým nejde tak o prestiž, nejnablýskanějšího veterána, nejdelší šňůru vítezství na veterásnkých soutěžích. Prostě mají rádi svá auta, která nejsou z nejdražších a nejvzácnějších a proto že by si je pořídili. Někteří z nich je používají denně.

Nechce se mi psát nějaká suchopárná reportáž, ostatně jako vždycky. Podle mě nejlepší ze všeho hned po pátečním promítání videí a autotématikou, sobotním nočním dešti vylučujícím jakoukoliv jinou zábavu než chlast – slast, spanilé jízdě do Kašperských hor a dobrém jídle, vyhlášení 13 kategorií NEJ a k tomu náležejících cen byla nejlepší tombola. Sám jsem byl rád, kolik dali partněři cen do ní a taky my pořadatelé. Mám rád, když mohu udělat radost nějakou retro blbůstkou, plakátem nebo reklamou. Koneckonců kromě tomboly každá posádka dostala hned na vstupu tašku s požehnaně dárky.

Apropo, partneři – těch se nám sešlo k mé radosti docela dost-

Budvar – kluci a holky, co z nich NE dělá pivovar

NoH2O – ti nám předvedli live, jak se meje auto bez kapky vody

volant.me – Michal Feřtek s kolegy, kteří rozjíždějí komunitu sdílení nejen starých aut

Glazing – tam nakoupíte spoustu zajímavých náhradních dílů na auto a vymění okno

Steinbauer – Lechner s.r.o. – vytiskli nám letáky a tak, moc nám to pomohlo. Díky!

Nákladní přívěsy Podlešák – Radkův tajný kůň

Motel Atos – zajímavé ubytování na jihu Čech

Pivovar Kněžínek – kdo nechce europivo, ať ochutná tohle, stojí to za to!

Milan Král a.s. – vyberte si z mnoha značek, které prodávají

EU Automobile – auto bazar

ASSA – dnes FFC – popeláři a odpady

Aspera – alektroinstalační materiál, prodej svítidel

UAMK České Budějovice – moc pěkná spolupráce

Autolakovna Fencl – Mikoláš – ty lakujou, panečku!

 

Celkové hodnocení – na mé straně spokojenost. Přijeďte se letos podívat také, budeme na Orlíku v Kempu Velký Vír. Na programu se pracuje, jestli chce být někdo partner, uvítáme jej. Bude to ale velkolepé … a pro někoho jistě divné.

 

 

Komentáře