Blog o veteránech

Veteráni Litvínov

Líbila se nám s Jiřím Alfa na prodej. Uvažovali jsme, že do ní půjdeme. Inu domluvili jsme setkání a zajeli po služební návštěvě Chomutova ještě do Litvínova. Věděli jsme, že prodávající má na ruce víc aut a očekávali něco na způsob autobazaru.

Ovšem již dohadování o místě setkání nás zarazilo. Prý budova u nádraží s velkým nápisem Veteráni Litvínov. Když jsme ji našli, viděli jsme, že si někdo plní sen a že mu tak trochu můžeme závidět. Taková menší hala u menšího nádraží a před ní odstavené projekty, které by asi bylo zbytečné cpát dovnitř. „Naše“ Giulia byla ovšem uvnitř.

Tam když jsme vstoupili, huby se nám rožířily do úsměvu, jak se to jen v takových institucích může stát. Nebylo to sice Národní technické co do kvality, raritnosti a významu, ale o to víc z prostoru bylo cítit lidské snažení, radost a vztah k vystaveným exponátům. Na internetu jsme chvíli předtím zjistili, že pánové se dali dohromady teprve nedávno a dali vzniknout v podstatě významnému litvínovskému kulturnímu magnetu. O víkendech, kdy jedině mají otevřeno, prý pořádají školy a jiné skupiny návštěvy „do muzea“.

Vstupní hala je přizpůsobena jako místo pro setkávání členů a z ní na dvě strany vybíhají křídla s autoexponáty. V jednom žijete socializmus, ve druhém zase západní svět. Všude jsou automobily a další vozidla doplněná spoustou retro exponátů – hraček, televizí, tříkolek, plakátů, rádií, katalogů. Na dlouhém „schůzovacím“ stole lze vidět několik sad nádobí, jaké si ještě pamatuji já z domu nebo od babičky. Moc hezká je malá samostatná místost ihned za vchodem. Normálně by do ní buď nešlo nic dát, nebo jen nějaké krámy, autokosmetika apod. Litvínovští v ní ovšem zřídily malý retro obývací pokoj i se sedačkou, konferenčním stolkem, televizí atd. Chybí snad jen kytice hřebíčků ze závodních oslav MDŽ.

IMG_3541

Alfu Romeo Giulia jsme nakonec nekoupili. Ne že by nebyla hezká, i peníze byly přijatelné. Nám se ale s Jiřím nechce teď brát další projekt ani na drobnou renovaci. Po mé audině, do které stačilo udělat jen běžný servis, stála zlomkovou cenu a dá se na ní bezstarostně jezdit, jsme trochu zlenivěli. Alfa byla sice v pěkném stavu, interiér byl dokonce nádherný, ale něco práce se zadními lemy blatníků s odlupujícím se lemy na ní bylo. Motor jsme, přes všechna ujištění prodávajícího a jeho ruku v ohni, prostě neslyšeli. Tak jsme od záměru upustili. Zase jsme ušetřili … Pokud by ovšem někdo na ni měl chuť, protože je opravdu v našich končinách jen málo vídaná, netuctová a té práce (snad i díky údajně dobrému motoru) na ní nebylo mnoho, doporučuji ji.

Ostatním doporučuji najít si chvilku čas a do Litvínova se do muzea veteránů podívat.

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Také bylo letos méně posádek (20 proti 45 z loňska) a měli jsme co dělat, abychom našli vůbec vyhlášení závodu. Do třetice byly kratší i etapy (80km proti 150 vloni). A nakonec jsme ani sponzorské dárečky nedostali. Bůhví proč to všechno bylo, nebyl čas se organizátorů zeptat.

Ani v tak komorné atmosféře však organizátoři nezklamali a dokázali vytvořit dle mého názoru kvalitní závod se zajímavými orientačními oříšky a s nastavenou průměrnou rychlostí 40km/h jsme měli pořád co dělat. Žádné velké zastavování před koncem RZ, žádné pohodové čurání kdykoliv se zachtělo.

Naše posádka si vylepšila zážitky z jízdy ještě opakovaným odstraňováním závad na technicky (asi až příliš) dobře připraveného Fiatu 127a. El Navigator y mecanico Jirka přišel na pravděpodobnou příčinu chcípání na volnoběh a nemožnosti nastartovat s teplým motorem až den po závodě. Prvně se nám to stalo hned na první, noční, etapě, kdy jsme ztratili 10 minut přímo v RZ, tudíž jsme dojeli pozdě a nabrali plný košík trestných bodů. Druhou etapu jsme rovnou zahájili odtlačením vozu přes startovní čáru a rýpáním se v motoru na přilehlém parkovišti. Ve třetí etapě nám to chcíplo čtyřikrát, tentokrát nejen při dojíždění do křižovatky, když jsem prostě nestihl vytáhnout sytič, ale už i během jízdy pod plynem.

Už ani nezjistíme,  jestli příčina skutečně tkvěla ve vadném kondenzátoru, na což přišel Jirka až v neděli, protože dnes už Fiata nevlastníme, přes Aukro jsme jej poslali do světa. Ne snad ze zklamání z umístění, ale tak nějak nás přestalo bavit do něj cpát peníze bez viditelného výsledku. To se někdy stává.

Jak jsme nakonec skončili? Patnáctí z dvaceti, jak si „vtipně“před závodem stanovil Jirka. Kdysž něco moc chceš, ono se to vyplní ….  Za námi zůstali ještě větší smolaři, např. s Trabantem, kterému snad v noci z pátka na sobotu udělali komplet generálku.  To se taky někdy stává.

Ale jak napsal kamarád na Facebook: „Bojovali jsme až do odhalení závady, nevyhráli jsme pohár, ale sami nad sebou, že jsme to nevzdali“. Zábava to stejně byla obrovská, jako vždy.

Statistika praví, že v každém lichém ročníku se umístíme výborně. Takže příští rok…..!

 

Komentáře

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která svým nečekaným zápalem pro práci jako buldozér řešila jeden úkol za druhým. K tomu připočtu posádky z 86 registrovaných aut a asi 10 z-bůh-ví-jakých-důvodů-neregistrovaných a úplně se tetelím nad přátelskou atmosférou, která celou dobu v kempu Velký Vír na Orlíku vládla. Nesmím taky zapomenout zmínit hospodského Petra Sulana a jeho kočičky za barem a všechny naše partnery. Ty uvedu dole zvlášť, protože jim patří nekonečné díky za důvěru, kterou v naši akci vložili.

Co se tedy pořádně dělo? Inu, v pátek odpoledne sjeli se skalní a vytvořili hned na registraci kroužek, v němž proudila Pavlíkova bezobdobná meruňka, Máriova slivka, nějaké to víno a hlavně smích, povídání, prostě takové to srazové vítání. Když padla noc a registrační okénko stáhlo roletu, přesunuli jsme se do hospody a na dýzu. Přesun trval pro některé až do půl páté.

To se mě týkat nemohlo, protože jsem zodpovědný a uvědomělý pionýr a svazák. Já musel ráno vítat další účastníky a fotit je na pamětní listy. S mírným časovým skluzem, ze kterého si nikdo nic nedělal, jsem v dolní hospodě zahájil besedu s Ondrou Demutem a jeho PandaRaptorem o nedokončené cestě z GoodWoodu do Ulanbataru v rámci Mongol Rally. Poutavé to tedy bylo a jsem zvědavý, koho všeho Ondra inspiroval k podobným dálkovým cestám.

Následovala spanilá cesta s cílem na zámku Orlík, vedená nejdříve kluci Truci, záhy svedená do opačného směru a do kolejí vrácená Valdou a Michalem s jejich vozy opatřenými sirénou. Tím také spanilá jízda nabyla proti ostatnímu provozu důležitosti zvící prezidentské návštěvy. Díky Bohu se všichni po sponzorovaném vstupu za 50,- Kč do Zámku Orlík vrátili v pořádku zpět a po malém odpočinku jsme mohli vyhlásit vítěze 19ti kategorií. Po nich jsme rozdali bohatou tombolu a pro zbývající fanoušky uspořádali vědomostní soutěž Automozek 2017. Letos již druhý ročník. Vše frčelo jak na drátkách, dokonce jsme stihli pro velký zájem pětkrát uspořádat soutěž Sněz 3 tyčinky Havlík do jedné minuty a dát jednu celou krabici těchto lahodných, ale přece jen ústní dutinu sušících tyčinek jako výhru Máriovi, který tento nadlidský úkol dokázal. Zábava i tentokrát frčela až do brzkých ranních hodin.

Moc děkuji za krásné komentáře a pochvaly na Facebooku i do zpráv, velice si jich všichni vážíme. Moc děkuji všem účastníkům i všem našim pomocníkům za skvělý sraz a těším se na vás příští rok.

Partneři srazu byli:

A zde pár fotek z vyhlašování vítězů kategorií

Komentáře