Blog o veteránech

Sedmá Křenovická jízda

Mohl bych napsat obvyklou reportáž o srazu, jako v mnoha jiných médiích. Vypadalo by to takto:

V sobotu 16.7.2016 se konal již po sedmé známý jihočeský závod veteránů Křenovická jízda v Křenovicích u Písku. Osmaosmdesát účastníků si změřilo síly v orientačním závodě vedeném po nádherných silnicích okolí Křenovic a písecka. Jízdy se účastnilo celkove 200 aut. Po závodě si všichni pochutnali na výborných klobásách a katově šlehu od místních dobrovolných hasičů, kteří pro tentokrát vyměnili stříkací hadice za vařečky.

Vtipné? Ani mi to nepřijde.

Zkusím to letos tak, že na blogu budou o Křenoviské jízdě články dva. Tento můj, z hlediska spolupořadatele. Druhé hledisko přidá kolega Vítek Čermák, který nás letos svou návštěvou poctil poprvé.

Já se zejména podělím o zážitek, že letos jsme museli vyvinout výrazně méně úsilí pro uspořádání našeho vrcholného veteránského svátku roku, a to skutečně díky místním hasičům. Je totiž rozdíl dohadovat se s různými kateringy, kteří chtějí svou jistotu výdělku tvořenou zejména klubovými penězi pro případ, že by se výtvory kateringu prodaly jen nedostatečně a mít zajištěnou stravu lidmi, kteří mohou prodat jídlo za lidovku a ještě mít z výdělku radost. Katering nám skutečně dělal vždy těžkou hlavu.

Podařilo se nám zajistit konečně skákací hrad pro děti, můj dlouhodobý sen. Pomohli jsme si navzájem s realitní kanceláří RE/MAX. Měl jsem velkou radost, že hrad byl v permanenci celý den – obsypán dětmi.

Obrovskou radost jsem měl, když jsem viděl spoustu zcela nových tváří a zcela nových vozů. Znáte tu nudu, když přijedete na akci a je tam furt to samé? Ti samí lidi, ta samá auta, ty samé klobásy, to samé pivo? Maximálně o někoho míň, koho už to přestalo bavit? I letos se nám učastnická obec rozšířila a obměnila, ovšem výrazně víc než kdy jindy. Že by mocný to facebuk? Těžko říct, marketingový průzkum jsme si nedělali. Můžeme se tedy pouze domnívat a nafukovat, že dobrá práce o sobě dá vědět sama.

Pamětní listy jsme letos nedělali. Vloni nám jich tři čtvrtiny zůstaly nepovšimnuty. Usoudili jsme tedy, že už o ně lidi nemají zájem. Pokud někdo postrádal tuto tradiční součást jízdy, omlouváme se mu. Našli jsme si sami ještě pár dalších drobných rezerv, ale není důvod je prát veřejně. Raději se z nich poučímě pro příště.

Tady je pár fotek z prvního úkolu. Docela se osvědčilo udělat jej hned na startu a dát tak seřazování zábavný šmrnc. Letos spolujezdci strkali za jízdy do pivních flašek kovovou šroubovnici tak, aby flaška nespadla. Jen si představte, co všechno se muselo zkoordinovat, aby byl úkol splněn úspěšně. Dost posádkám se to povedlo.

Zbývá než poděkovat partnerům – obci Křenovice, křenovickým hasičům, firmám RE/MAX a ZASPAS za přítomnost a spolupráci. Poděkuji i sám sobě, že jsem zvládl již po několíkáté odmoderovat celý sraz a trpělivě odpovídat na všetečné či rýpavé dotazy a taky za hodnotné ceny pro vítěze ze skladů www.veteranskyeshop.cz.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Také bylo letos méně posádek (20 proti 45 z loňska) a měli jsme co dělat, abychom našli vůbec vyhlášení závodu. Do třetice byly kratší i etapy (80km proti 150 vloni). A nakonec jsme ani sponzorské dárečky nedostali. Bůhví proč to všechno bylo, nebyl čas se organizátorů zeptat.

Ani v tak komorné atmosféře však organizátoři nezklamali a dokázali vytvořit dle mého názoru kvalitní závod se zajímavými orientačními oříšky a s nastavenou průměrnou rychlostí 40km/h jsme měli pořád co dělat. Žádné velké zastavování před koncem RZ, žádné pohodové čurání kdykoliv se zachtělo.

Naše posádka si vylepšila zážitky z jízdy ještě opakovaným odstraňováním závad na technicky (asi až příliš) dobře připraveného Fiatu 127a. El Navigator y mecanico Jirka přišel na pravděpodobnou příčinu chcípání na volnoběh a nemožnosti nastartovat s teplým motorem až den po závodě. Prvně se nám to stalo hned na první, noční, etapě, kdy jsme ztratili 10 minut přímo v RZ, tudíž jsme dojeli pozdě a nabrali plný košík trestných bodů. Druhou etapu jsme rovnou zahájili odtlačením vozu přes startovní čáru a rýpáním se v motoru na přilehlém parkovišti. Ve třetí etapě nám to chcíplo čtyřikrát, tentokrát nejen při dojíždění do křižovatky, když jsem prostě nestihl vytáhnout sytič, ale už i během jízdy pod plynem.

Už ani nezjistíme,  jestli příčina skutečně tkvěla ve vadném kondenzátoru, na což přišel Jirka až v neděli, protože dnes už Fiata nevlastníme, přes Aukro jsme jej poslali do světa. Ne snad ze zklamání z umístění, ale tak nějak nás přestalo bavit do něj cpát peníze bez viditelného výsledku. To se někdy stává.

Jak jsme nakonec skončili? Patnáctí z dvaceti, jak si „vtipně“před závodem stanovil Jirka. Kdysž něco moc chceš, ono se to vyplní ….  Za námi zůstali ještě větší smolaři, např. s Trabantem, kterému snad v noci z pátka na sobotu udělali komplet generálku.  To se taky někdy stává.

Ale jak napsal kamarád na Facebook: „Bojovali jsme až do odhalení závady, nevyhráli jsme pohár, ale sami nad sebou, že jsme to nevzdali“. Zábava to stejně byla obrovská, jako vždy.

Statistika praví, že v každém lichém ročníku se umístíme výborně. Takže příští rok…..!

 

Komentáře

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která svým nečekaným zápalem pro práci jako buldozér řešila jeden úkol za druhým. K tomu připočtu posádky z 86 registrovaných aut a asi 10 z-bůh-ví-jakých-důvodů-neregistrovaných a úplně se tetelím nad přátelskou atmosférou, která celou dobu v kempu Velký Vír na Orlíku vládla. Nesmím taky zapomenout zmínit hospodského Petra Sulana a jeho kočičky za barem a všechny naše partnery. Ty uvedu dole zvlášť, protože jim patří nekonečné díky za důvěru, kterou v naši akci vložili.

Co se tedy pořádně dělo? Inu, v pátek odpoledne sjeli se skalní a vytvořili hned na registraci kroužek, v němž proudila Pavlíkova bezobdobná meruňka, Máriova slivka, nějaké to víno a hlavně smích, povídání, prostě takové to srazové vítání. Když padla noc a registrační okénko stáhlo roletu, přesunuli jsme se do hospody a na dýzu. Přesun trval pro některé až do půl páté.

To se mě týkat nemohlo, protože jsem zodpovědný a uvědomělý pionýr a svazák. Já musel ráno vítat další účastníky a fotit je na pamětní listy. S mírným časovým skluzem, ze kterého si nikdo nic nedělal, jsem v dolní hospodě zahájil besedu s Ondrou Demutem a jeho PandaRaptorem o nedokončené cestě z GoodWoodu do Ulanbataru v rámci Mongol Rally. Poutavé to tedy bylo a jsem zvědavý, koho všeho Ondra inspiroval k podobným dálkovým cestám.

Následovala spanilá cesta s cílem na zámku Orlík, vedená nejdříve kluci Truci, záhy svedená do opačného směru a do kolejí vrácená Valdou a Michalem s jejich vozy opatřenými sirénou. Tím také spanilá jízda nabyla proti ostatnímu provozu důležitosti zvící prezidentské návštěvy. Díky Bohu se všichni po sponzorovaném vstupu za 50,- Kč do Zámku Orlík vrátili v pořádku zpět a po malém odpočinku jsme mohli vyhlásit vítěze 19ti kategorií. Po nich jsme rozdali bohatou tombolu a pro zbývající fanoušky uspořádali vědomostní soutěž Automozek 2017. Letos již druhý ročník. Vše frčelo jak na drátkách, dokonce jsme stihli pro velký zájem pětkrát uspořádat soutěž Sněz 3 tyčinky Havlík do jedné minuty a dát jednu celou krabici těchto lahodných, ale přece jen ústní dutinu sušících tyčinek jako výhru Máriovi, který tento nadlidský úkol dokázal. Zábava i tentokrát frčela až do brzkých ranních hodin.

Moc děkuji za krásné komentáře a pochvaly na Facebooku i do zpráv, velice si jich všichni vážíme. Moc děkuji všem účastníkům i všem našim pomocníkům za skvělý sraz a těším se na vás příští rok.

Partneři srazu byli:

A zde pár fotek z vyhlašování vítězů kategorií

Komentáře