Blog o veteránech

Všichni jsme Goggo !

Končí pracovní týden a těsně před odchodem z práce mám nutkání …. ne ! Zakážu si to a v klidu odjíždím z práce. Po příjezdu domu nutkání stále přetrvává … Nedá mně to a musím se podívat, co se kde objevilo nového. Teď se asi ptáte, co nového? Je jasné, že myslím na ty staré herky.Tak ještě jinak, pod pojmem staré herky vás může napadnout spoustu věcí, ale opravdu myslím na ty staré káry. Nevím, jestli to znáte, nechcete a třeba ani nemůžete nic koupit, ale stejně se podíváte. Klasifikoval bych to jako určitou nemoc s diagnózou „co kdyby se objevilo něco strašně zajímavého a strašně výhodného na kup“.

Při rychlém rolování inzercí mě praštilo do očí něco malého, zeleného a tak trochu i roztomilého. Po rozkliknutí, ohledání všech fotek a popisu se mě zmocnilo nadšení. Byl zde nabízen Goggomobil T350ccm. V našich vodách poměrně nevídané auto. Na fotce bylo foceno proti garážovým vratům a naskytovaly se dvě varianty. Buď má dotyčný opravdu obrovské vrata minimálně na autobus 706 RTO, anebo má standardní vrata od garáže a prodává něco děsně malého. Varianta B byla ta správná. Goggomobil je z kategorie microcaru. Stále jsem si procházel fotky a srovnával s realitou nabízenou ve světě. Vypadalo vše k neuvěření. Goggo jsem nechtěl zatím kupovat, ale potřeboval jsem o něm zjistit co nejvíce. Proto jsem se naladil do role potencionálního kupce a vytočil jsem číslo uvedené v inzerátu. Na druhé straně telefonu, a vlastně i republiky, jsem zjistil, že je opravdu vše tak, jak je psáno. Po položení telefonu se mě zmocnilo lochtání v břiše a z falešného volajícího kupce se ze mě pomalu stával opravdu potencionální zájemce. O víkendu jsem nedělal snad nic jiného, než prohledával knihy, seděl u počítače a snažil se zjistit vše, co šlo. Nebylo toho málo. Goggomobil vycházel z automobilky GLAS, která byla následně pohlcena automobilkou BMW. Proto na řadě Goggomobilů najdete nálepku se slovy „ já jsem také BMW“ nebo „nedovoluj si, jsem BMW“. V padesátých a šedesátých letech výrobců v kategorii microcar najdete spoustu. Mezi nejznámější patřil Messerschmitt, Peel a jejich legendární P50 (dodnes nejmenší homologované vozidlo pro provoz na pozemních komunikacích). BMW mělo svojí Isettu a spoustu dalších. Goggomobil vyráběl 4 karosářské varianty. Variantu Limo s označením T. Coupé s označením TS. Dodávku TL a sporťák laděný do okruhové placky Dart. Tato mikro auta se vyráběla kvůli dostupnosti pro všechny a jejich jednoduchosti na údržbu a ovládání. Limo T350 v roce 1956, ze kterého je tento kousek, stál 2500 marek. Pokud jste byli labužníci a chtěli jste si dopřát kvalitní mono hudební soustavu, příplatek byl v té době 250 marek. 10% z ceny automobilu nebylo zrovna málo, že?

transportPo pár telefonátech bylo jasné, že se na něj přinejmenším vyrazím podívat. Návštěvu jsem neponechal náhodě a chtěl jsem jet vybaven tak, abych si ho případně mohl odvést. Otázkou bylo ale jak ho transportovat? Časté problémy jsou spíše opačného rázu. Chcete převést něco tak velkého, že se to nevejde na přívěs či odtahovku. Já jsem řešil přesný opak. Goggo je tak malé, že všude propadne. Proto jsem ještě jednou vytočil majitele, zda-li s transportem Gogga nemá zkušenosti. Měl a poradil mně, ať si seženu dodávku, prý se tam vejde jak nic. Myslel jsem, že si dělá srandu. Našel jsem si rozměry, zajel změřit dodávku a zjistil jsem neuvěřitelné. On se tam opravdu vejde ! V tu chvíli jsem se nazval úchylem, že mě chytlo něco tak malého. Jen pro představu, pokud byste chtěli odvést motocykl se sidecarem, měli byste u většiny strojů s tímto způsobem přepravy díky omezené šířce fakt problém. Po příjezdu na smluvené místo tam opravdu stál. V malé garáži na běžný automobil, ale pro Goggo ? Garáž jak hrom! Stál uprostřed a já na každou stranu otevřel dveře dokořán a stále jsem kolem něj mohl chodit. Po vyřízení potřebných náležitostí jsem najel Goggem do půjčené dodávky a vyrazil domu. Snad každou benzínku jsem si musel zastavit, pod záminkou že musím zkontrolovat, jestli se mu tam něco nestalo. To ale nebyl ten pravý důvod, tím jsem si to jen ospravedlňoval. Ve skutečnosti šlo o pohled, který se naskytl, při otevření bočních dveří. Uvnitř stálo fakt auto. Každou zastávkou se prohlubovala moje vášeň vůči Goggu. Je to prostě kára se vším všudy.

trocha poezie

Každý kdo nevěří, že se do něho vejde, může to u mě zkusit. Jen musí dávat pozor, aby špičkou boty nevykopl žárovku v předních reflektorech.

Jak jsem to říkal na začátku? Všichni jsme „dží – ou – dží-dží-ouu“.

 

goggo s mlokem

Jeee, Mesersmith je ještě menší …

tachometr

Všimli jste si, že ta „stodvacítka“ není vůbec ošoupaná ?

FullSizeRender

Mocný dvoutaktní dvouválec, který při rozjezdu míchá „čičikstouny“

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Také bylo letos méně posádek (20 proti 45 z loňska) a měli jsme co dělat, abychom našli vůbec vyhlášení závodu. Do třetice byly kratší i etapy (80km proti 150 vloni). A nakonec jsme ani sponzorské dárečky nedostali. Bůhví proč to všechno bylo, nebyl čas se organizátorů zeptat.

Ani v tak komorné atmosféře však organizátoři nezklamali a dokázali vytvořit dle mého názoru kvalitní závod se zajímavými orientačními oříšky a s nastavenou průměrnou rychlostí 40km/h jsme měli pořád co dělat. Žádné velké zastavování před koncem RZ, žádné pohodové čurání kdykoliv se zachtělo.

Naše posádka si vylepšila zážitky z jízdy ještě opakovaným odstraňováním závad na technicky (asi až příliš) dobře připraveného Fiatu 127a. El Navigator y mecanico Jirka přišel na pravděpodobnou příčinu chcípání na volnoběh a nemožnosti nastartovat s teplým motorem až den po závodě. Prvně se nám to stalo hned na první, noční, etapě, kdy jsme ztratili 10 minut přímo v RZ, tudíž jsme dojeli pozdě a nabrali plný košík trestných bodů. Druhou etapu jsme rovnou zahájili odtlačením vozu přes startovní čáru a rýpáním se v motoru na přilehlém parkovišti. Ve třetí etapě nám to chcíplo čtyřikrát, tentokrát nejen při dojíždění do křižovatky, když jsem prostě nestihl vytáhnout sytič, ale už i během jízdy pod plynem.

Už ani nezjistíme,  jestli příčina skutečně tkvěla ve vadném kondenzátoru, na což přišel Jirka až v neděli, protože dnes už Fiata nevlastníme, přes Aukro jsme jej poslali do světa. Ne snad ze zklamání z umístění, ale tak nějak nás přestalo bavit do něj cpát peníze bez viditelného výsledku. To se někdy stává.

Jak jsme nakonec skončili? Patnáctí z dvaceti, jak si „vtipně“před závodem stanovil Jirka. Kdysž něco moc chceš, ono se to vyplní ….  Za námi zůstali ještě větší smolaři, např. s Trabantem, kterému snad v noci z pátka na sobotu udělali komplet generálku.  To se taky někdy stává.

Ale jak napsal kamarád na Facebook: „Bojovali jsme až do odhalení závady, nevyhráli jsme pohár, ale sami nad sebou, že jsme to nevzdali“. Zábava to stejně byla obrovská, jako vždy.

Statistika praví, že v každém lichém ročníku se umístíme výborně. Takže příští rok…..!

 

Komentáře

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která svým nečekaným zápalem pro práci jako buldozér řešila jeden úkol za druhým. K tomu připočtu posádky z 86 registrovaných aut a asi 10 z-bůh-ví-jakých-důvodů-neregistrovaných a úplně se tetelím nad přátelskou atmosférou, která celou dobu v kempu Velký Vír na Orlíku vládla. Nesmím taky zapomenout zmínit hospodského Petra Sulana a jeho kočičky za barem a všechny naše partnery. Ty uvedu dole zvlášť, protože jim patří nekonečné díky za důvěru, kterou v naši akci vložili.

Co se tedy pořádně dělo? Inu, v pátek odpoledne sjeli se skalní a vytvořili hned na registraci kroužek, v němž proudila Pavlíkova bezobdobná meruňka, Máriova slivka, nějaké to víno a hlavně smích, povídání, prostě takové to srazové vítání. Když padla noc a registrační okénko stáhlo roletu, přesunuli jsme se do hospody a na dýzu. Přesun trval pro některé až do půl páté.

To se mě týkat nemohlo, protože jsem zodpovědný a uvědomělý pionýr a svazák. Já musel ráno vítat další účastníky a fotit je na pamětní listy. S mírným časovým skluzem, ze kterého si nikdo nic nedělal, jsem v dolní hospodě zahájil besedu s Ondrou Demutem a jeho PandaRaptorem o nedokončené cestě z GoodWoodu do Ulanbataru v rámci Mongol Rally. Poutavé to tedy bylo a jsem zvědavý, koho všeho Ondra inspiroval k podobným dálkovým cestám.

Následovala spanilá cesta s cílem na zámku Orlík, vedená nejdříve kluci Truci, záhy svedená do opačného směru a do kolejí vrácená Valdou a Michalem s jejich vozy opatřenými sirénou. Tím také spanilá jízda nabyla proti ostatnímu provozu důležitosti zvící prezidentské návštěvy. Díky Bohu se všichni po sponzorovaném vstupu za 50,- Kč do Zámku Orlík vrátili v pořádku zpět a po malém odpočinku jsme mohli vyhlásit vítěze 19ti kategorií. Po nich jsme rozdali bohatou tombolu a pro zbývající fanoušky uspořádali vědomostní soutěž Automozek 2017. Letos již druhý ročník. Vše frčelo jak na drátkách, dokonce jsme stihli pro velký zájem pětkrát uspořádat soutěž Sněz 3 tyčinky Havlík do jedné minuty a dát jednu celou krabici těchto lahodných, ale přece jen ústní dutinu sušících tyčinek jako výhru Máriovi, který tento nadlidský úkol dokázal. Zábava i tentokrát frčela až do brzkých ranních hodin.

Moc děkuji za krásné komentáře a pochvaly na Facebooku i do zpráv, velice si jich všichni vážíme. Moc děkuji všem účastníkům i všem našim pomocníkům za skvělý sraz a těším se na vás příští rok.

Partneři srazu byli:

A zde pár fotek z vyhlašování vítězů kategorií

Komentáře