Blog o veteránech

Události

IMG_1678

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Také bylo letos méně posádek (20 proti 45 z loňska) a měli jsme co dělat, abychom našli vůbec vyhlášení závodu. Do třetice byly kratší i etapy (80km proti 150 vloni). A nakonec jsme ani sponzorské dárečky nedostali. Bůhví proč to všechno bylo, nebyl čas se organizátorů zeptat.

Ani v tak komorné atmosféře však organizátoři nezklamali a dokázali vytvořit dle mého názoru kvalitní závod se zajímavými orientačními oříšky a s nastavenou průměrnou rychlostí 40km/h jsme měli pořád co dělat. Žádné velké zastavování před koncem RZ, žádné pohodové čurání kdykoliv se zachtělo.

Naše posádka si vylepšila zážitky z jízdy ještě opakovaným odstraňováním závad na technicky (asi až příliš) dobře připraveného Fiatu 127a. El Navigator y mecanico Jirka přišel na pravděpodobnou příčinu chcípání na volnoběh a nemožnosti nastartovat s teplým motorem až den po závodě. Prvně se nám to stalo hned na první, noční, etapě, kdy jsme ztratili 10 minut přímo v RZ, tudíž jsme dojeli pozdě a nabrali plný košík trestných bodů. Druhou etapu jsme rovnou zahájili odtlačením vozu přes startovní čáru a rýpáním se v motoru na přilehlém parkovišti. Ve třetí etapě nám to chcíplo čtyřikrát, tentokrát nejen při dojíždění do křižovatky, když jsem prostě nestihl vytáhnout sytič, ale už i během jízdy pod plynem.

Už ani nezjistíme,  jestli příčina skutečně tkvěla ve vadném kondenzátoru, na což přišel Jirka až v neděli, protože dnes už Fiata nevlastníme, přes Aukro jsme jej poslali do světa. Ne snad ze zklamání z umístění, ale tak nějak nás přestalo bavit do něj cpát peníze bez viditelného výsledku. To se někdy stává.

Jak jsme nakonec skončili? Patnáctí z dvaceti, jak si „vtipně“před závodem stanovil Jirka. Kdysž něco moc chceš, ono se to vyplní ….  Za námi zůstali ještě větší smolaři, např. s Trabantem, kterému snad v noci z pátka na sobotu udělali komplet generálku.  To se taky někdy stává.

Ale jak napsal kamarád na Facebook: „Bojovali jsme až do odhalení závady, nevyhráli jsme pohár, ale sami nad sebou, že jsme to nevzdali“. Zábava to stejně byla obrovská, jako vždy.

Statistika praví, že v každém lichém ročníku se umístíme výborně. Takže příští rok…..!

 

WQ4B3741

1. Sraz youngtimerů

Vždycky lidi hýkají a ochkají nad starými prd-prd pragovkami nebo cililing aerovkami, uznale kývají nad škodovkami, zejména nad jejími cenami. Čas se ale nezastaví a mezi veterány zavítaly i auta, které si pamatuji já jako chlapecké sny na plakátech, a to (já jako jediný) nestárnu.

O své místo na slunci se hlásí youngtimery, obzvlášť když trh pro ně vymyslel tento nádherný název. Chtěli-li bychom být češtinářští puristi, asi bychom mluvili o brzyveteránech. Kdo si uvědomil, že stárnoucí věci nabývají na hodnotě, že z překážejícího de mode auta je najednou výhodná komodita, hledá a nakupuje auta z dob před 25 – 35 lety. To přesně jsou youngtimery. V současné době tedy ročníky 1987 – 1992!

Pro tyto auta, mnohdy ošklíbané na srazech těch „pravých“ veteránů, kdy jde prý hlavně o techniku s duchem, hlavně toho chromu ať je na voze hojně, jsme udělali s Radkem Kovářem a Petrem Jirsou sraz. Youngtimery jsou zřídka vzácné vozy počtem vyrobených kusů, spíše jde o příslušníky masové produkce. Všechno je ale otázka úhlu pohledu, a tak můžeme říct, že youngtimery jsou vozy s největší úmrtností, právě kvůli té masové výrobě a následné „bezcennosti“ v očích uživatelské veřejnosti. Co kdybychom tedy začali „vzácnost“ posuzovat podle toho, kolik aut z celkové produkce zmizelo?

Dost filozofických úvah – na první sraz youngtimerů do Kempu Hnačov přijelo cca 70 aut. Pravda, hnačovský kemp je připraven pojmout daleko větší množství aut, takže těch 70 se v něm trochu ztrácelo. Dokonce jsem viděl na netu reakci, že to bylo divné … Inu, divnému vše divné. Parafrázuji Foresta Gumpa.

Ovšem ten obsah! Z Mostu přijeli Kuba driftič v étřícách s kámošemi a svými výkony v túrování motorů, hlasité hudbě a celkové uvolněnosti za pomoci podpůrných látek se stali nepsanými maskoty celého srazu. Nebylo možné je přehlédnout. Poznal jsem spoustu dalších prima lidí, kteřým nejde tak o prestiž, nejnablýskanějšího veterána, nejdelší šňůru vítezství na veterásnkých soutěžích. Prostě mají rádi svá auta, která nejsou z nejdražších a nejvzácnějších a proto že by si je pořídili. Někteří z nich je používají denně.

Nechce se mi psát nějaká suchopárná reportáž, ostatně jako vždycky. Podle mě nejlepší ze všeho hned po pátečním promítání videí a autotématikou, sobotním nočním dešti vylučujícím jakoukoliv jinou zábavu než chlast – slast, spanilé jízdě do Kašperských hor a dobrém jídle, vyhlášení 13 kategorií NEJ a k tomu náležejících cen byla nejlepší tombola. Sám jsem byl rád, kolik dali partněři cen do ní a taky my pořadatelé. Mám rád, když mohu udělat radost nějakou retro blbůstkou, plakátem nebo reklamou. Koneckonců kromě tomboly každá posádka dostala hned na vstupu tašku s požehnaně dárky.

Apropo, partneři – těch se nám sešlo k mé radosti docela dost-

Budvar – kluci a holky, co z nich NE dělá pivovar

NoH2O – ti nám předvedli live, jak se meje auto bez kapky vody

volant.me – Michal Feřtek s kolegy, kteří rozjíždějí komunitu sdílení nejen starých aut

Glazing – tam nakoupíte spoustu zajímavých náhradních dílů na auto a vymění okno

Steinbauer – Lechner s.r.o. – vytiskli nám letáky a tak, moc nám to pomohlo. Díky!

Nákladní přívěsy Podlešák – Radkův tajný kůň

Motel Atos – zajímavé ubytování na jihu Čech

Pivovar Kněžínek – kdo nechce europivo, ať ochutná tohle, stojí to za to!

Milan Král a.s. – vyberte si z mnoha značek, které prodávají

EU Automobile – auto bazar

ASSA – dnes FFC – popeláři a odpady

Aspera – alektroinstalační materiál, prodej svítidel

UAMK České Budějovice – moc pěkná spolupráce

Autolakovna Fencl – Mikoláš – ty lakujou, panečku!

 

Celkové hodnocení – na mé straně spokojenost. Přijeďte se letos podívat také, budeme na Orlíku v Kempu Velký Vír. Na programu se pracuje, jestli chce být někdo partner, uvítáme jej. Bude to ale velkolepé … a pro někoho jistě divné.

 

 

IMG_2408

Historic setinová rallye

Vyčítalo mi pár přátel, že jsem nepsal o kokořínské zimní rallye, ani o setinové rallye Seven castles, neboli sedmihradské. Inu, pracovní úsilí vyžadovalo mé síly jinde a dnes už tato témata mohly by se zdát vyčpělá. Nebudou, pokud změníme optiku.

IMG_2825

Jaký byl 3. sraz socialistických vozidel?

Ohromný. Velkolepý. Snad tak velkolepý, jako se socialismus snažil vypadat.  Pořadateli Petrovi Jirsovi se podařilo dostat do areálu Kempu Hnačov na 560 vozidel, což je uznaný rekord zapsaný do Guinessovy knihy rekordů.

IMG_8170

To byla pánové jízda ….

… zpívá skupina Turbo a mě nenapadl jiný titulek pro krátkou zprávu o Veteránech na pláži.

Pro osvěžení o co šlo se mrkněte na stránky této akce, kterou jsme vymysleli s Ondrou Hájkem, Katkou Pavlíčkovou a kluci Truci již někdo loni v létě.

JD8_7869_DxO-3

Jaký byl Penrite Classic Cup?

Nedávno jsem vyvolával chutě na Penrite Classic Cup, novou možnost zahrát si na Štěpána Mekvína na brněnském Masecu a jelikož já sám jsem nenašel auto v garáži (ani jsem nemohl, žádné vhodné tam zatím není), zjišťoval jsem jak to dopadlo.

IMG_8056

Classic Show Brno 2015

Stříhám si na ruce červený pořadatelský plastový pásek, únavou se mi trochu třesou ruce, ale uvnitř se mi tetelí spokojenost a radost. Vrátil jsem se domů z brněnské Classic Show. Již potřetí. Jaké to bylo?

IMG_1808_Fotor_Collage

Sbohem, 2014!

Vloni touto dobou jsem zveřejnil, co všechno mám v plánu zažít v oblasti veteránů. Jeden notoricky zlý jazyk mi na Facebooku odtušil, že jestli zvládnu půlku, jsem frajer. Pojďme tedy rekapitulovat rok 2014

V.K˝enovick† J°zda Panorama 2_s

5.Křenovická jízda

Podruhé jsem ji moderoval, počtvrté jsem na ní byl, popáté se konala. Můj zatím nejoblíbenější veteránský podnik. Je jasné, že můj pohled je značně nekritický a subjektivní, nikde na těchto stránkách však nenajdete nápis „objektivní zpravodajství o všem co se kde šustne“.

sportovní jízda 1

Jag na sportovní jízdu

K loňským čtyřicátinám jsem dostal kurz sportovní jízdy. Hodní kolegové, drazí kolegové. Chvíli trvalo, než jsme do Sosnové upsali, pořád nás s Jirkou něco zdržovalo. Ovšem nezaháleli jsme a trochu jsme trénovali na motokárách, abychom hlavně přes zimu zahnali hlad po zatáčkách.

Abych ještě předeslal, Jirkův táta kdysi dávno jezdil rally, měl dokonce Renaulta 8. Mně jezdit ve vyšších otáčkách zakázala maminka, držím se pořád rad z autoškoly a kurzu bezpečné jízdy. Tudíž mám pořád ještě v krvi, že se jezdí vpravo a předjíždí se jen v přehledných úsecích. Takových ani na motokárách ani na autodromu pro mě moc není. Taky jsem táta od dvou dětí a tedy žádný Chiron. Můj zájem o další dovednost to však nezkalilo a 12. května jsme se přece jen do Sosnové dostavili.

Jirka se svým zcela sériovým rodinným kombi Focusem 1,6, já neměl před barákem zrovna nic lepšího než Jaguar XJS, dvanáctiválec. Samozřejmě trochu dojem z mitra Rejky, potřeba nových pneumatik a brzd mou volbu přistavit si právě toto auto posilnilo.

Ostatní účastníci se dostavili v takových pro tamní prostředí všeobecných, obvyklých až (někdo by mohl říct) nudných Mitsubishi Lancer EVO, Subaru Impreza STI nebo Subaru BRZ. Hádejte jaký vůz vzbudil největší pozornost.

 

Velkou legraci si při těchto kurzech člověk užije v tamní okruhové Fiestě. Nic extra nabušeného, porce legrace je však maximální. U mně to byla láska na první zatáčku. Horší pak po tom hbitém tvorovi přesednout do mého korábu. Nejdříve musela do zatáčky vejít jeho dlouhá příď, až pak jsem mohl točit. Alespoň tento pocit jsem měl a najednou mi proti ryčícímu čtyřválci připadal ten můj pětilitr nudně. Na tak krátkých úsecích jsem jej jen málokdy dokázal vytočit, automatickou převodovku jsem do odvážného podřazování často nedonutil ani v cílové rovince. Celkově jsem si připadal, jako bych gondolou sjížděl divokou řeku. To není chyba auta, je to přece jen GT. Legraci jsem si taky užil, jen jsem si potvrdil svou předtuchu, že na malý zábavný sosnovský okruh je potřeba přijet maximálně tak s jeden a půl litrem, aby techniku auta skloubil s prostorovými možnostmi.

 

Přes nevhodnost Jaguáru do tohoto terénu mi vůz odhalil další vlastnosti, které jsem dosud nevyužíval. Spíše jsem se bál k nim přiblížit a na obyčejné silnici na ně samozřejmě není místo. Při parkování má spíše malý rejd, takže jsem měl pocit, že se do sosnovských zatáček snad ani nevejdu. Vešel, a jak. Vůz držel hezky stopu a kam jsem chtěl, tam jel. Zlé jazyky mohou říkat, že při pomalé jízdě se není čemu divit, zas tak pomalu jsem ale nejel. Vyzkoušel jsem pořádně účinnost brzd, jak jsem schopen využívat možnosti automatu a v neposlední řadě dodělal pneumatiky, brzdové kotouče. Při jejich výměně jsme zjistili, že jsem taky zničil silenbloky zadní nápravy, auto bude zase o něco blíž technické dokonalosti.

 

Kurz sportovní jízdy mohu vřele doporučit. Instruktoři Martin i Mirek jsou kromě jezdeckých schopností (které já zatím ovšem úplně neumím ocenit) výborní a milí instruktoři, těším se až si někdy objednáme „kondiční jízdu“. Ale pozor, pokud je necháte řídit svůj vůz, nejenže vám ukážou jeho netušené možnosti. Slabší nátury to může stát klid v oblasti žaludku, jako to zažil jeden majitel STíčka. Vytrvale pak zkoušel vrátit se do normálu, ale ani když sám seděl za volantem se mu to nedařilo. My jsme pak nevěděli, jestli když se pokaždé z auta vypotácel, se máme smát nebo jej litovat.